Čerokíové - Válka s Šavany - Nahkohe

Války s Šavany

Čerokíové Šavanům říkali Ani-Sawanugi. Šavani někdy kolem roku 1680 opustili povodí řeky Savannah v Jižní Karolíně a obsadili oblast řeky Cumberland ve středním Tennessee a Kentucky. Odtud byli později vyhnáni přesilou jižních kmenů a donuceni odejít na sever od řeky Ohia. Na starých mapách je řeka Cumberland označena coby „Shawano.“ Ačkoli oba národy po dlouhá léta dokázaly udržovat přátelské vztahy, před americkou revolucí spolu urputně válčili.  
Šavani si získali respekt i nenávist pro svou bojovnost a jejich válečníci měli pověst udatných mužů. Kvůli nečekaným útokům a lstivosti v boji byli považováni za bojové šamany. I bílí hraničáři z nich měli respekt a dost je nesnášeli. Nicméně, díky sňatkům z dávných dob, nebo sňatkům se zajatci, kolovala v žilách Čerokíů šavanská krev a naopak.

Starý čerokíjský náčelník Malý pěstitel kukuřice roku 1772 dosvědčil, že v důsledku katastrofální války se sousedními kmeny se Šavani přestěhovali od řeky Savannah na Cumberland, a to se svolením Čerokíů. Žel poté došlo k roztržce, kdy silná válečná skupina Čerokíů vtrhla na území Šavanů a zákeřně je napadla. Bylo mnoho mrtvých. Šavani se opevnili a následovala dlouholetá válka. Čerokíe posléze podpořili Čikasawové a Šavani byli postupně zatlačeni na sever za Ohio.
Ještě roku 1710 měli Francouzi jižním břehu Cumberlandu obchodní stanici určenou pro Šavany. Dnes na tom pahorku stojí město Nashville. Když zemi opouštěly poslední skupiny Šavanů, poslal v březnu obchodník Charleville napřed náklad kůží a sám se chtěl vydat na cestu o několik měsíců později. Mezitím Čikasawové rozmístili po obou stranách řeky nad ústím Harpethu kánoe se záměrem uprchlíkům odříznout únik po vodě. Konvoj s obchodníkovým zbožím byl napaden a většina posádky pobita.

Čerokíové a Šavani se nadále napadali při každé příležitosti, zvláště na bohatých lovištích v Kentucky. Podle čerokíjské tradice se v blízkosti ústí Hiwassee usadila skupina Kríků, kdy již Čerokíové měli hlavní sídla na řece Malé Tennessee. Kríkové byli spojenci Šavanů, ale nyní předstírali přátelství. Čerokíové je přesto na velké slavnosti v Echotě napadli a téměř všechny pobili.

Haywood čerpá z informací Malého pěstitele kukuřice, který vzpomíná na jednu výpravu vedenou jeho otcem, kdy on byl ještě chlapec. Výprava se úspěšně vracela s několika skalpy, ale během průchodu horským průsmykem je napadli krajané, kteří si je spletli se Šavany a několik jich zabili.

Mezi kmenové války se povětšinou skládaly z malých nájezdů a přepadů ze zálohy. Z karolinské strany se Šavani obvykle přibližovali údolím řeky Pigeon, aby se k vesnicím Čerokíů dostali zezadu a malé oddíly číhaly na vhodnou příležitost přepadnout nějakého zbloudilce.

Jednou se čerokíjští válečníci rozložili u táborového ohně, když tu zaslechli v lese volání poletuchy tsu-u! tsu-u! tsu-u! To jim přišlo podezřelé. Znělo to spíše, jako signály nepřítele. Spěšně opustili tábor a ukryli se, krom jednoho. Jeden zůstal. Vysmál se jejich strachu a vzdorovitě hodil na oheň několik polen, a pak se natáhl na deku a začal zpívat. Brzy nato uslyšel kradmé kroky, jak se někdo prodíral křovím a blíží se k táboru. Ze tmy vyskočil cizí válečník, ale Čerokí byl připraven a odkopl útočníka do ohniště. Omráčený Šavan v něm chvíli ležel a svíjel se, než se vymrštil na nohy a utekl do lesa. Táto scéna Šavany od dalších akcí odradila.

Při jiné příležitosti zaslechla malá čerokíjská lovecká výprava ve Smoky Mountains krocaní volání. Někteří nezkušení mladí lovci chtěli ihned vyrazit za kořistí, ale ti zkušenější radili k opatrnosti. Tušili nějakou lest a radili provést průzkum. Jeden z lovců proto obešel hřeben a na druhé straně spatřil na stromě nepřátelského válečníka, jak napodobuje krocaní volání. O něco dál byla ve křoví ukrytá celá nepřátelská skupina. Zvěd neztratil klid a plížil se dál. Když byl na dostřel, zacílil a skolil válečníka na stromě s výkřikem „Zabijte je všechny!“ Utíkal s válečným rykem ze svahu a překvapené Šavany zahnal na útěk.

Další tradice těchto válek se týká velkého válečníka a medicinmana Tuana z vesnice Itsáta na řece Tennessee. V jedné tvrdé šarvátce se Šavany přemohl svého soka a probodl mu obě ruce. Přes ta zranění mu protáhl provaz, svázal ho a přivedl ho do Itsâty. Tam se na něj vrhly ženy a usmrtily ho strašným způsobem.

Po odchodu do Ohia byli Šavani přijati pod ochranu Delawarů. Tím se povzbudilo jejich sebevědomí a s větší vervou se pustili do Čerokíů. Ti se však nedali zaskočit, a kolikrát pronásledovali nepřátelé až do jejich vesnic. Jednou tam náhodně zabili i nějaké Delawary, a tak se Čerokíové dostali do války i s nimi. Ta skončila na žádost Čerokíů roku 1768, kdy uzavřeli mír i s Irokézy.

Předposlední nájezd na Čerokíe podnikl šavanský vůdce, kterému Čerokíové říkali Tawali-Ukwanunti. Směřoval k vesnici Tikwalitsi na řece Tuckasegee od severu. Čerokíové se o nich díky šamanovi zavčas dozvěděli. Oznámil, že Šavani číhají v záloze u stezky na severním břehu řeky kousek nad vesnicí. Na jeho podnět byla sestavena bojová skupina, která se vydala na jižní břeh a měla vpadnout nepříteli do zad. Nerozvážní mladící se však vydali po severním břehu. Došli k Deep Creeku, kde je Šavani u brodu téměř všechny pobili. Bojovníci na druhém břehu zaslechli střelbu a zaútočili na Šavany z opačné strany. Několik jich zabili a ostatní donutili ustoupit směrem ke Smoky Hills. Čerokíové je pronásledovali a vzhledem k tomu, že Šavani měli dva zajatce, vzdálenost mezi nimi se zkracovala. Šavani se břemene zbavili tím, že zajatce shodili ze skály. Šavani pokračovali v ústupu s Čerokíi v patách, ale v průsmyku Clingman to vzdali a vrátili se domů.

Poslední nájezd Šavanů se konal o rok později. Ke Kanugy přitáhli pod vedením stejného vůdce a unesli ženu a dvě děti, které sbíraly lesní plody. Tahle kořist je uspokojila, a tak se vydali na cestu domů. Za nimi se ihned pustila skupina pronásledovatelů. Vzhledem k tomu, že Šavani měli několik dní náskok, vydali se Čerokíové zkratkou přes hory. Šaman Havran byl vyzván, aby zjistil, kterým směrem se Šavani vydali. Jednalo se o obřad. Šaman svolal náčelníky a vyzval je naplnit si dýmky a kouřit. Když se tak stalo, Havran odešel do lesa a naslouchal houkání sovy. Řekl, že Šavani mají sedm dní náskok. To se opakovalo celkem třikrát. Šavani se dostali za Ohio. Čerokíové si postavili vor a úspěšně se přeplavili. Na druhém břehu našli docela čerstvé stopy nepřítele a vedla až do jejich tábora. Jelikož se cítili Šavani v bezpečí, nestavěli stráže. Čerokíové se vrhli na spící nepřátele s noži a tomahavky a několik jich zabili. Došlo ke krátkému a zoufalému střetu, než Šavani uprchli. Čerokíové osvobodili zajatce a získali dobrou kořist.