Kraj pod Smutným Měsícem - XXXVIII. - Vincennes - Nahkohe

1809

Toho roku byla heslem „podezíravost.“ Zdálo se, že každý někoho podezříval. Už z jara se Tekumseh obával, že Saukové, Liščí indiáni a Kikapové povstanou proti nárůstu osadníků na jejich území. Při nejbližší příležitosti se za nimi vydal a uklidnil je. Žádal hlavně trpělivost. Varoval je před unáhlenou válkou, která by mohla všechno pokazit a ohrozit velký plán sjednoceného indiánského hnutí. Žádal o potlačení kmenové hrdosti a šetření energie pro jednu velkou vlnu odplaty ze strany indiánského svazu. Jenom díky ní se podaří Američany ze země vyhnat.

Pak Tekumseh shledal, že i jeho bratr Tenskwatawa v Tippecanoe mluví o válce, a dokonce o útoku na Vincennes. Někteří proto vesnici zklamaně opustili a jiní zase byli válkou nadšení. Tekumseh se rychle vrátil do Tippecanoe a zavolal si Tenskwatawu a pořádně ho vyplísnil. Vyčetl mu nadutost a zbrklost a důrazně ho varoval. Buď bude Tekumseha poslouchat nebo za neposlušnost ponese nepříjemné následky. Poté odešel v doprovodu Šavana Kapitána Lewise na Horní Sandusky, kde se konala rada Wyandotů a Seneků. Znovu je přesvědčoval opustit domovy v Ohiu a usadit se v Tippecanoe. Tam budou dále od bělochů a mohou užívat lepší loviště.

Wyandotský náčelník Tarhe se však nenechal jen tak snadno umluvit. Jeho zkušenosti s generálem Waynem ho nabádaly k opatrnosti: „Obávám se, že v Tippecanoe se neděje nic dobrého pro nás. Počkáme pár let. Pokud tě pak najdeme šťastného a spokojeného, pravděpodobně se k tobě připojíme.“

Další znepokojivé informace se donesly z Fort Wayne. Špehové velitele Wellse donesli z Tippecanoe přehnané zprávy, které kapitán upravil a ihned přeposlal do Vincennes. Napsal, že Prorok svolává indiány do zbraně a hodlá je vést nejen proti Vincennes, ale i proti osadám podél řeky Ohio. Je to prý na příkaz Velkého ducha, který jim hrozí trestem za neposlušnost. Odžibwejové, Pottawatomiové a Ottawové z Tippecanoe přesto odešli. Wells dodal, že nyní má Tenskwatawa k ruce maximálně sto válečníků. Harrison mající vlastní špiony věděl své. Přesto povolal do Fort Knox dvě roty dobrovolnické milice. I kdyby k žádnému útoku nedošlo, bude to dobrá demonstrace síly.

Indiáni na oplátku podezírali Harrisona. Vadilo jim, že v březnu uspořádal v Greenville separátní setkání s několika vybranými mírovými náčelníky Miamiů, Delawarů a Pottawatomiů. Za potraviny a materiální dary je přiměl udělat značku na smlouvu, která neodvolatelně převedla na Spojené státy velký kus země ležící východně od řeky Wabash. Zemi, na které doposud žili indiáni a vůbec se nevztahovala na smlouvu z Greenville. A tak Spojené státy získaly další lstí velký kus domorodé půdy.

V polovině léta Tenskwatawa s čtyřicetičlenným doprovodem navštívil Vincennes. Prorok a guvernér si dlouho povídali. Tenskwatawa popřel jakékoli plány na válku. Možná, že nějaké spiknutí osnují kmeny od Mississippi a Illinois, ale on uplatnil svůj vliv a přesvědčil je upustit od takové zrady. Harrison se tentokrát nenechal Tenskwatawou snadno ovlivnit. Ještě, když byli Šavani ve Vincennes, psal ministru války: „…musím přiznat, že moje podezření ohledně Proroka se nyní spíše posílilo, než oslabilo. A narůstá při každém našem rozhovoru. Přiznal, že na podzim loňského roku obdržel od Britů výzvu k válce proti nám a na jaře tohoto roku byl informován o záměrech Sauků, Liščích indiánů a dalších. Byl vyzván připojit se k jejich alianci. Nemohl uspokojivě vysvětlit, proč mě o tom nespravil. Přitom mi slavnostně slíbil, že mne bude informovat o všem důležitém. Tvrdil, že tuto koalici teprve nedávno vytvořili Britové pomoci intrik. Válečnické a dobře ozbrojené kmeny Pottawatomiů, Ottawů, Odžibwejů, Delawarů a Miamiů se k nim ale nepřipojily. Kikapové jsou ovšem pod silným vlivem Proroka. Navzdory všem podezřením visícím ve vzduchu nebyly zaznamenány žádné otevřené nepřátelské akce.“

Tekumseh potřeboval do své koalice hlavně Delawary, Wyandoty, Miamie a především Šavany. Jejich aktivní podpora je nesmírně důležitá. Místo toho je Tenskwatawovy bláboly o válce proti Vincennes polekaly. Zvláště jim bylo odporné tvrzení ohledně trestu Velkého ducha. Tekumseh musel jednotlivé náčelníky znovu navštívit a uklidňovat je. I Tenskwatawa dostal za úkol obnovit svou prestiž proroka, kterou během roku částečně ztratil.

1810

A znovu pohraničí ovládl strach. Všude se šířily zvěsti o velké indiánské válečné koalici, jaká ještě v dějinách Ameriky nebyla. A tato ohromná domorodá armáda jednoho dne bez varování napadne mírumilovné osadníky a zničí vše, co vybudovali. Nicméně nejvlivnější sagamore Šavanů Černé kopyto válečné ambice ze strany Šavanů popíral. Neuznával ani Tekumseha za vůdce. Pokud Tekumseh nedokáže vést vlastní lid, proč se bát? Tím pádem nemůže vést jiné kmeny, zvláště ty nepřátelské. Harrison poslal za náčelníkem na řeku Auglaize posla s dopisem. V něm mu blahopřál, že je stále vlivným a hlavnímu náčelníkem, jenž vede svůj lid k moudrosti a síle, a hlavně odmítá Tekumsehovo šílenství, které akorát povede ke zkáze rudé rasy. Posel se vrátil s ujištěním, že Šavani budou nadále poslušní greenvillské smlouvy.

Bílý obchodník v Tippecanoe informoval Harrisona, že se tam v poslední době shromáždilo nejméně tisíc indiánů z toho čtyři sta válečníků. Střelivo od něj nekupují, protože ho mají od Angličanů a nemusí za něj platit. O necelý měsíc později přišla další zpráva, že v Prorokově městě je už osm set válečníků a další přicházejí.    

Harrison poslal k neutrálním kmenům posla s výzvou nepřipojovat se k šavanským bratřím a přidal varování, že američtí vojáci v takovém případě nedokáží rozlišit přátelského indiána od nepřátelského. Jenže tato výzva měla úplně opačný účinek. Vlivní Wyandoti si to vyložili coby vyhlášení války a již nechtěli zůstat neutrální. Přidali se k Tekumsehovi a ovlivnili váhavý postoj dalších náčelníků.

Když se Tenskwatawa dozvěděl, že wyandotský náčelník Kožený ret odmítá podporovat jeho bratra, svolal radu. Kožený ret patřil mezi prodejce pozemků u Wabash, takže byl obviněn z vlastizrady a čarodějnictví, a to znamenalo rozsudek smrti. Stařičký sagamore to přijal stoicky. Kožený ret došel pomalu ke svému wigvamu a pojedl několik proužků sušeného jeleního masa. Důkladně se umyl a oblékl do nejlepších šatů a pomaloval si obličej modrou a červenou barvou. Vysoký, šedovlasý a elegantně oblečený působil velmi vznešeně. Náčelník si potřásl rukou s mnoha vesničany i bílými návštěvníky z nedalekého Columbusu. Pak za doprovodu melancholické písně opustil vesnici, kde čekal Kulatá hlava a pět dalších válečníků. Ti ho doprovodili k mělkému hrobu, u kterého si odsouzenec poklekl a pozvedl hlas v poslední modlitbě. Jakmile skončil, Kulatá hlava poklekl vedle něj a taktéž se pomodlil.  Kožený ret se klidně díval před sebe, než byl ho jeden z válečníků smrtelně udeřil tomahawkem.

Když se rozkřiklo, že se Wyandoti přidali k Tekumsehovi, začali váhaví náčelníci uvažovat. Možná mají Wyandoti pravdu. Možná by se i oni měli připojit. Vždyť Wyandoti jsou moudrý a hrdý kmen? Vlastní originál smlouvy z Greenville. Vlastní rovněž válečný wampum sjednocující mnoho kmenů. A nepřiznali dokonce veřejně únavu ze všeho, co Američané napáchali od podepsání greenvillské smlouvy.

Poté, co Wyandoti předali Prorokovi velký válečný wampum, který tak dlouho opatrovali, se velká část kmene nastěhovala do Tippecanoe. Cestou navštívili Miamie a ukázali jim wampum a naznačili, že spolupráce s Američany je chyba. Mnoho Miamiů se taktéž přidalo, a když Miamiové, tak i sousední Weové. Náčelník Piankašawů Grosble obávajíce se války, odvedl své lidi dál na západ. Cestou se zastavil ve Vincennes a spravil Harrisona, že v Prorokově města je utábořeno na tři tisíc válečníků připravených zaútočit na Vincennes, St. Louis, Chicago, Fort Wayne a Detroit. A tak histerii podporovali nejen bílí lidé, ale rovněž indiáni.

Když Harrison poslal po Wabash indiánům zásilku soli coby součást smluvních ročních plateb, Prorok zboží odmítl. Tekumseh byl v té době na Auglaize a znovu jednal s Černým kopytem. Ten však s mladým náčelníkem sotva pohovořil. Čtyřiaosmdesátiletý sagamore od katastrofální porážky na Fallen Timbers již nevěřil v indiánský úspěch a ukázal guvernérův dopis, ve kterém je chválen za mírový postoj. „Kdyby tu byl ten váš guvernér Harrison,“ promluvil Tekumseh, „mluvil bych stejně. Cožpak nevidíte, jak nás běloši klamou? Já jim už nikdy věřit nebudu! Rozhlédněte se kolem sebe. Jak dobře s námi zacházejí? Jaký užitek máme ze smluv? Je mi smutno z prodeje půdy bílému náčelníkovi Harrisonovi. Kdybych tu tenkrát byl, nekoupil by ani kousek indiánské půdy. Každý náčelník, který na smlouvu přitiskl palec, by měl o něj přijít!“

1810

Zvláštním guvernérovým agentem byl Francouz Francois Dubois. Jeho úkolem bylo v Tippecanoe špehovat Tekumseha a Tenskwatawu. Nyní přišel do Vincennes s informací ohledně vzrůstajícího počtu válečníků v prorokově městě. Podal očividně přehnanou zprávu, že v případě potřeby dokáže Tekumseh za týden sehnat deset tisíc válečníků a během měsíce dvacet. Jednalo se bojovníky tak vzdálených západních kmenů, které Dubois sotva zná. Osedžové, Šajeni, Mandani a východní Dakotové se ovšem do koalice nezapojí. Jinak ale všichni Tekumsehovi spojenci čekají na nějaké tajemné znamení ke společnému útoku. Aby Dubois situaci ještě přiostřil, tvrdil, že Tenskwatawa štve indiány proti Američanům, zvláště proti guvernérovi. Rozpaluje své posluchače do varu vysvětlováním, jak byli indiáni podvedeni a okradeni o půdu falešnými smlouvami.  

1810

Téměř rok hrozilo Kentonovi uvěznění kvůli soudním sporům v Kentucky. Samozřejmě, že se jednalo o pozemky. Kdyby překročil jižní břeh řeky Ohio, byl by nepochybně zatčen a uvězněn za neuposlechnutí soudního příkazu dostavení se k procesu. Samozřejmě neměl v úmyslu se do Kentucky vracet. Naopak, chystal se opustit Springfield a přestěhovat někam jinam, snad i do Missouri. Ekonomicky se mu opět nedařilo, jelikož neměl dost obchodnického ducha pro oživení chodu mlýna i krámku se smíšeným zbožím.

A když se nedaří, tak se nedaří. Jeden z věřitelů se dozvěděl o jeho pozemcích v Missouri, tak poslal své právníky do Ohia. Kenton odmítal dluhy zaplatit a právníci na něj nechali vystavit zatykač, stejně tak na Phillipa Jarboa za stejný prohřešek. Zatímco byl Jarboe zatčen a souzen, Kenton se tomu zatím úspěšně bránil. V okrese se totiž nenašel nikdo, kdo by ho chtěl arestovat. On mezitím prodal mlýn i farmu s obchodem a přestěhoval s rodinou do Urbany k dávnému příteli z Kentucky jménem Joe Lemon. Během několika týdnů složil přísahu na šéfa okresní věznice což měla být jakási jeho právní ochrana. Bylo by paradoxní být vězněn ve vlastní zařízení, takže mu bylo soudem určeno domácí vězení v rámci hranic města. George Fithian, William Fyffe a Zephaniah Luce byli jeho ručiteli a on sám musel zaplatit kauci.

V tom čase zemřela jeho osmiletá dcerka Elizabeth na následky nemoci. Kenton však mohl kráčet jenom v pohřebním průvodu, poněvadž hřbitov se nacházel za hranicemi města.

1810

William Baron byl další zvláštní agent a posel guvernéra Harrisona. Při poslední návštěvě Prorokova města ho ještě před sídlištěm čekala vítací skupina válečníků. Ti ho slavnostně doprovodili do poradního domu, kde uprostřed seděl na velikém křesle Tenskwatawa. Prorok se mračil a se svým jedním okem vypadal ještě ošklivěji. Baron zůstal stát tři metry před trůnem a čekal. Tenskwatawa na něj jen zíral, jako by ho viděl poprvé, ačkoli ho dobře znal. Tenskwatawa nakonec povstal a podrážděně promluvil: „Proč jsi sem přišel? Byl tu Brouilette, a byl to špión. Byl tu Dubois, a byl to špión. Teď jsi přišel ty. Jsi také špión?“ Prorok pozvedl paži a prstem ukázal na zem vedle vyslance: „Hle! Zde tvůj hrob. Podívej se na něj!“

Pak se na scéně objevil Tekumseh a znepokojeně pohlédl na bratra. Přistoupil, chladně ho pozdravil a řekl: „Tvůj život není ohrožen! Nicméně, jaký je účel tvé návštěvy? Mluv!“

„Poslal mě guvernér Harrison,“ odpověděl Baron. „Požádal mě, abych tobě i Prorokovi přečetl dopis.“ Sáhl do košile, vytáhl několik složených stránek, rozložil je a začal nahlas číst: „William Henry Harrison, guvernér a vrchní velitel území Indiana. Náčelníkovi kmene Šavanů a indiánům v Tippecanoe“

„Navzdory nevhodným slovům vůči mé osobě z vaší strany, se vám přesto pokusím otevřít oči. Navzdory tomu, co se povídá, nejsem vaším nepřítelem. Měli byste to vědět. Co však musím říci, je fakt, že to vy jste nepřáteli Sedmnácti ohňů. Vynaložili jste velké úsilí k svádění indiánů na scestí. V tom jste do jisté míry uspěli. Jak mi bylo řečeno, indiáni jsou připraveni pozvednout tomahawk proti svému otci. Přesto on navzdory svému hněvu nad vaší pošetilostí, je stále pln dobroty. Je připraven přijmout do své laskavé náruče všechny ochotné činit pokání, když přiznají svou vinu a požádají o odpuštění. Zatím byla způsobena jen malá škoda, kterou lze snadno napravit. Řetěz přátelství spojující Američany s indiány může být obnoven a může být stejně silný jako dříve. To závisí na vás. Osud vašich lidí závisí na tom, kterou cestu si vyberete. Jedna je široká, otevřená, pohodlná a vede k míru a ke štěstí. Druhá je úzká, klikatá a vede k utrpení a zkáze. Klamete sami sebe. Ani všechny spojené indiánské kmeny nemohou odolat síle Sedmnácti ohňů. Vím, že vaši válečníci jsou stateční, ale naši taktéž. Co ale zmůže několik statečných válečníků proti nesčetným bojovníkům Sedmnácti ohňů? Naši modrokabátnici jsou početnější a vy je nedokážete ani spočítat. Je jich jako listí v lese nebo zrnek písku na březích Wabashe. Nemyslete si, že vás ochrání červenokabátníci. Ti nejsou schopni ochránit ani sami sebe. Bojí se s námi válčit. A kdyby si přece jenom troufli, za pár měsíců byste viděli vlát naši vlajku nad všemi pevnostmi Kanady. Jaký máte důvod si stěžovat na Sedmnáct ohňů? Vzali vám snad něco? Porušili snad uzavřené smlouvy? Říkáte, že nakupovaly pozemky od těch, kteří neměli právo je prodávat. Dokažte, že je to pravda a pozemky budou okamžitě vráceny. Ukažte nám právoplatné vlastníky těchto zemí. Mám plnou moc tuto záležitost vyřídit. Ale pokud si chcete stěžovat u samotného Velkého otce prezidenta, bude vám vyhověno. Okamžitě podniknu kroky, abych vaše vybrané náčelníky poslal do města, kde žije váš otec. Vše potřebné pro vaši cestu bude připraveno a budou přijata opatření pro váš bezpečný návrat.“  

Tekumseh s odpovědí moc dlouho neváhal. Jeho hlas byl vyrovnaný a bez emocí: „Pane Barone, nemám v úmyslu vést válku se Spojenými státy. Je ovšem nemožné se s nimi přátelit, pokud budou zakládat nové osady na severu a západě. Musí uznat, že tyto země jsou společným majetkem všech indiánských kmenů. Velký duch dal tento velký ostrov svým rudým dětem. Bílí lidé mají svůj ostrov na druhé straně velké vody. Nespokojili se ale s tím, co mají a přišli brát to naše. Vyhnali nás od moře k Jezerům. Dál už nemůžeme jít. Vzali na sebe právo říkat, komu co patří. Jenže to je společný majetek všech. Říkáte, že na Wabash nemáme co dělat, že země patří jiným kmenům. Ale to je vůle Velkého ducha, že tu jsme, a také tu zůstaneme!“

„Jsem potěšen dopisem bílého náčelníka. Zatím jsme se neviděli, ale já si ho pamatuji, jako velmi mladého muže sedícího po boku generála Waynea. Nikdy jsem bílým lidem neubližoval. Brzy pojedu do Vincennes a ukážu guvernérovi, že naslouchal špatným lidem, kteří mu říkali, že chceme válčit proti Spojeným státům. Přijdu za jeden měsíc s některými z nejvýznamnějších mužů a pravděpodobně s velkým počtem mladých mužů.“

1810

Velitel pevnosti Fort Knox, kapitán George R. Floyd postavil na stůl lampu a psal hlášení: „Od mého posledního dopisu se nic nového nestalo. V neděli však kolem pevnosti proplulo čtyři sta indiánů kmene Šavanů. Pluli v osmdesáti kánoích a byli pomalovaní tím nejděsivějším způsobem. Přiměl jsem je zastavit a prohlédl jsem si jejich kánoe. Jsou dobře připraveny na válku. V čele stál prorokův bratr Tekumseh, Je snad jedním z nejhezčích mužů, jaké jsem kdy viděl. Je vysoký cirka metr osmdesát, má rovnou postavu a výraznou tvář s jemnými rysy. Celkově působí odvážně a směle…“

1810

Vincennes bylo udiveno početnou indiánskou delegací. Náčelníci i válečníci měli na sobě slavnostní kroje a působili impozantně. Guvernér zamýšlel pořádat schůzku v portiku svého honosného domu, kde byla pro tento účel připravena sedadla. Dostavili se městští úředníci, vyšší důstojníci a všechny je střežila třináctičlenná četa z Fort Knox pod velením seržanta Jenningse. A dostavil se i nemalý počet zvědavých občanů. Ti všichni v čele s Harrisonem čekali na příchod Tekumseha a jeho doprovod. Ten přišel v domluvený čas, ale zastavil se několik desítek metrů od guvernérova domu. Harrison za nimi poslal ceremoniáře s pozváním dovnitř. Tekumseh ho odmítl s vysvětlením, že v horkém letním dnu bude všem lépe ve stínu stromů nedalekého háje. „Země je naše matka a na jejich prsou budeme spočívat,“ vysvětlil.

Guvernérův personál tedy přenesl do lesíka židle, lavice a stoly a běloši zaujali místa. Harrison seděl ve velkém křesle uprostřed, vedle něj přátelský náčelník Pottawatomiů Winnemak. Byl to dlouholetý Tekumsehův odpůrce a odpůrce všech jeho spojenců. Nyní tady byl coby tlumočník.

I přes zdvořilé chování bylo mezi Tekumsehem a Harrisonem jisté napětí. Stály zde proti sobě podobné osobnosti, které si však navzájem moc nedůvěřovaly. Indiáni se posadili na zem se zkříženýma nohama, akorát Tekumseh zůstal stát. Proběhl tradiční úvod, než Tekumseh zahájil řeč: „Bratře, poslouchej dobře. Zdá se, že jsi dobře nerozuměl, proto ti to vysvětlím znovu. Bratře, od uzavření míru jsi zabil několik Šavanů, Winnebagů, Delawarů a Miamiů a vzal jsi naši zemi. Jak můžeme žít v míru, jestli v tom budeš pokračovat. Snažíš se vyprovokovat rudé lidi. Jsi to ty, kdo je nutí páchat zlo. Snažíš se dělat rozdíly. Chceš zabránit indiánům dělat, co si sami přejí. Nechceš, abychom se sjednotili a považovali svou zem za společný majetek. Bereš náčelníky stranou a radíš jim, aby se k tomuto nepřipojovali. A my prezidenta nenavštívíme, dokud nebude náš záměr naplněn. Vyhovuje vám, když spolu indiáni válčí, proto je rozlišujete a každému přidělujete určitý kus země. Dělají snad indiáni bílým lidem to samé? O tom ještě nikdo ani neslyšel. Neustále ženete rudé lidi dál, dokud je nezaženete do Velkého jezera na západě.“

„Bratře, možná to děláš na pokyn prezidenta. Je to ale velmi špatná věc a nám se to nelíbí. Od založení Tippecanoe se snažíme všechny rozdíly mezi námi srovnat. Musíme odstranit náčelníky, kteří jsou příčinou všech neštěstí. Ti, kteří prodávají naše pozemky. Naše záležitosti musí vyřídit opravdoví válečníci.“

„Bratře, prodej této země a výměna za zboží byl proveden pouze s několika lidmi. Smlouva byla přinesena sem a Weové byli přinuceni souhlasit, protože byli v menšině. Smlouva ve Fort Wayne byla uzavřena pod hrozbami tady toho Winnemaka. V budoucnu jsme připraveni tomu zabránit.“

Tekumseh a Winnemak si vyměnili chladný pohled, načež Šavan pokračoval: „Pokud je budeš i nadále kupovat, vyvolá to válku mezi kmeny a nevím, jaké to bude mít důsledky pro bílé lidi.“

„Bratře, rád jsem vyslechl tvou řeč. Řekl jsi, že pokud prokážeme, že půdu prodali lidé, kteří na to neměli právo, vrátíš nám ji. Ti, kteří ji prodali, ji nevlastnili. Pokud nám půda nebude vrácena, uvidíš, jakým způsobem to bude vyřešeno.“

Nejasná hrozba v Tekumsehových slovech byla Harrisonem jasně formulovanou výhrůžkou. Náčelník pokračoval: „Uspořádáme velkou radu, na kterou se dostaví všechny kmeny. Dokážeme, že ti, kteří prodali, na to neměli právo. Pak uvidíme, co se stane s těmi náčelníky, kteří neprávem prodávali. V tomto rozhodnutí nejsem sám. Bude to rozhodnutí všech válečníků a rudých mužů. Naslouchej! Pokud tak neučiníš, bude to vypadat, jako bys chtěl zabít všechny ty náčelníky, kteří ti tu zemi prodali. Říkám to, protože k tomu mám oprávnění od všech kmenů.“

Do jeho slov se nyní vnesla divoká hrdost, která byla u Tekumseha vzácná a jeho hlas nabyl na síle: „Já jsem jejich vůdce! Jsem válečník a všichni válečníci se sejdou za dva nebo tři měsíce. Pak zavolám náčelníky, kteří vám prodali zemi, a rozhodnu, co s nimi udělám. Pokud jim zemi nevrátíš, budeš mít podíl na jejich zabití!“

Tekumseh se na dlouho odmlčel. Američané začali nespokojeně mumlat, ale guvernér je pozvednutím ruky uklidnil. Šavan pokračoval: „Bratře, nemysli si, že jsem přišel žádat dary. Pokud je nabídneš, nevezmeme to. Pokud bychom je vzali, později budeš tvrdit, že jsi za ně od nás koupil další kus země. Naším cílem je zabránit prodeji půdy. Pokud nám zemi nevrátíš, svoláme u Wyandotů velkou radu, tam kde plane oheň Rady. Tam budou předvoláni ti, kteří prodali pozemky.“

„Bratře, měj s rudými lidmi a udělal to, oč jsem tě požádal. Pokud se nevzdáš pozemků a nepřekročíš hranice svého současného osídlení, bude to velmi těžké a způsobí to mezi námi velké problémy.“

„Jak můžeme mít důvěru v bílé lidi? Když Ježíš Kristus přišel na zem, zabili jste ho a přibili na kříž. Mysleli jste, že je mrtvý, ale mýlili jste se. Máte mezi sebou kvakery, smějete se jim a zlehčujete jejich uctívání. Já jednám pod inspirací Velkého ducha a říkám pravdu.“

Harrison dál seděl s kamennou tváří a upřeně hleděl na Tekumseha s rukama položenýma před sebou na stole. Tekumseh svou řeč ukončil: „Bratře, doufám, že přiznáš, že jsi neměl poslouchat ty zlé ptáky přinášejí špatné zprávy. Vyjádřil jsem se ti otevřeně. Pokud uznáš za vhodné nám dát dary a budou s upřímného přátelství, přijmeme je. Jelikož se bude naše rada konat u Wyandotů a poblíž Britů, pravděpodobně je navštívíme. Pokud nám nabídnou dary, nepřijmeme je. Střelný prach ovšem přijmeme, ale ne tomahawky. Vše, co jsem řekl považuj za pravdivé a za názor všech rudých lidí.“

Jakmile se Tekumseh posadil, guvernér Harrison povstal a rovněž nešetřil slovy. Nejprve popřel jednotu indiánských národů. Když bílí lidé přišli do Ameriky, Miamiové obývali celou zemi kolem Wabash a Šavani žili na Floridě a v Georgii, odkud je vyhnali Kríkové. Tyto země jsme koupili od Miamiů, kteří jsou právoplatní vlastníci. Je směšné považovat indiáni za jeden národ. Kdyby to tak Velký duch zamýšlel, proč by jim dal různé jazyky? Miamiové považovali prodej za dobrý krok, protože z toho mají užitek. Šavani nemají žádné právo ovládat Miamie, protože jsou přivandrovalci.

Guvernér dokončil proslov, a zatímco tlumočník ještě překládal, došlo k něčemu neočekávánému. Tekumseh, který se dokázal vždy dokonale ovládat nyní ztratil nervy. Jelikož dobře rozuměl anglicky, nečekal až Winnemak domluví. Vyskočil a začal šavansky křičet, přičemž divoce gestikuloval. Harrison byl překvapen a všiml si, že Winnemak nenápadně sáhl po pistoli za svým pasem. Generál Gibson rozumějící šavanštiny zašeptl poručíkovi Jenningsovi: „Tito muži mají zlé úmysly. Přiveďte stráž!“ Hned na to se za náčelníkem postavili do půlkruhu zbylí indiáni a chopili se svých tomahawků, válečných palic a nožů. Harrison bleskurychle tasil meč z pochvy, zatímco kapitán George Floyd vytáhl dýku a Winnemak natáhl pistoli. I osadníci si připravili zbraně či cokoli s čím se dalo bojovat. Reverend Winans si doběhl do guvernérova domu pro pušku. Během této vypjaté chvíle panovalo neskutečné ticho. A když poručík Jennings přiběhl s gardou, stačilo jen málo, aby nedošlo k bitce.

Guvernér pozvedl ruku na znamení, aby se všichni uklidnili a zeptal se tlumočníka, co Tekumseh řekl. Dozvěděl se, že náčelník vykřikl, že Harrison je lhář a vše, co řekl je lež. Harrison se na Tekumseha zle podíval a chladně řekl: „Ty a tvůj lid můžete bezpečně odejít. Byli jste pod mou ochranou za účelem porady. Nyní musíte jít. Dnes už mluvit nebudu.“

Tak skončil první den naprostým neúspěchem. Když se Tekumseh v táboře uklidnil, uvědomil si, že je třeba celou záležitost urovnat, jinak může dojít k válce a ta zmaří celé jeho dosavadní úsilí. Ráno poslal za guvernérem posla s omluvou a žádosti, aby mohl vysvětlit svou prudkou reakci. Harrison po krátkém zvažování souhlasil s další schůzkou. Tentokrát běloši přišli ozbrojeni. Harrison zahájil diskusi: „Máte v úmyslu zabránit průzkumu území u Wabash?“ Tekumseh už dokonale vyrovnaný a důstojný klidně odpověděl: „Jsem odhodlán zachovat staré hranice.“

Harrison pohlédl na ostatní náčelníky. Sačemové Wyandotů, Kikapů, Pottawatomiů, Ottawů a Winnebagů se postupně zvedali a potvrdili, že pevně stojí za Tekumsehem. Harrison přikývl a promluvil: „Jelikož jste upřímně vyznali své úmysly, budu také upřímný. Pošlu prezidentovi věrné prohlášení o tom, co se tady řeklo ohledně nároku na dotyčné pozemky. Až dostanu prezidentovu odpověď, dozvíte se to. Jsem však přesvědčen, že prezident nikdy nepřipustí, aby tyto země patřily někomu jinému než kmenům, které je obývají od příchodu bílých lidí do Ameriky. Jelikož jsme na ně získali vlastnické právo spravedlivým nákupem, jsem si jist, že tato práva budou chráněna a podporována třeba i mečem. Tímto ukončuji tuto radu.“

Přesto ještě toužil Harrison mluvit s Tekumsehem osobně, aby přece jen lépe poznal jeho povahu. Druhý den navštívil indiánský tábor a byl zdvořile přijat. Guvernér se náčelníka zeptal: „Jsou skutečně tvé úmysly takové, jak si je vyjádřil na radě?“

„Ano, jsou. Velmi nerad bych vedl válku proti Spojeným státům, protože proti nim nemám žádné výhrady krom posledního nákupu indiánského území. Toužím po míru. Pokud přesvědčíš prezidenta, aby se vzdal sporného území a souhlasil, že již nikdy neuzavře smlouvu bez souhlasu všech kmenů, budu vaším věrným spojencem. Jsem ochoten vám pomáhat i ve vašich válkách proti Britům.“ Tekumseh prohrábl klackem oheň a po chvilce ticha pokračoval: „Britové nás stále nutí do války pro svůj vlastní prospěch. Rozhodně ne pro naše dobro. Posílají nás proti vám, jako válečné psy. Raději bych byl přítelem Sedmnácti ohňů. Nicméně,“ a jeho hlas znatelně ztvrdl, „pokud prezident nebude souhlasit s našimi podmínkami, budu nucen spolupracovat s druhou stranou.“

Harrison pozvedl obočí a povzdechl si: „Jistě, řeknu prezidentovi vše ohledně vašich návrhů. Přesto opakuji, že není ani nejmenší pravděpodobnost, že by souhlasil s vašimi podmínkami.“

Tekumseh vážně přikývl: „Jelikož o této záležitosti rozhodne velký náčelník, doufám, že Velký duch mu dá dostatek rozumu, aby vás přiměl vzdát se této země. Je pravda, že je tak daleko, že ho válka nezasáhne a může sedět ve svém městě a pít víno, zatímco my dva budeme muset bojovat.“

A v tu chvíli si oba uvědomili, že pokud opravdu dojde k válce budou čelit protivníkovi, který je schopnější než kdokoli, se kterým se kdy setkali.

A shůry na to pohlížel Smutný Měsíc