David Thopson - Velké Pláně - Nahkohe

Zatímco jsem poslední léta trávil putováním tundrou oblastí Velkých jezer, nyní se přesunu do velmi odlišného regionu, kterému se říká Velké pláně, o kterých se soudí, že jsou starobylejš než tundra. Když mluvím o Pláních, myslím tím zemi, kde je tráva příliš krátká na to, aby se dala kosit, protože tam, kde se dá tráva kosit a sušit na seno, to jsou pouhé louky. Velké pláně se táhnou od Mexického zálivu, až na sever, k řece Saskatchewan. Východní hranici Plání tvoří řeka Mississippi a údolí Velkých jezer a západní Skalisté hory. Věčné sněhy a ledy ze Skalistých hor Pláně dobře zavlažují prostřednictvím mnoha řek a potoků, které se od  čtyřicáté deváté rovnoběžky vlévají do Mississippi, a ty severnější do Missouri a ještě severnější do jižní větve Saskatchewanu (Kissiskatchewan, čili „Rychle tekoucí řeky”), a ten se vlévá do Hudsonova zálivu. Dalšími velkými řekami jsou Athabasca a Peace, které pak s menšími proudy tvoří velkou řeku McKenzie, jež se vlévá do Severního ledového oceánu. A to je další rozdíl mezi řekami v tundře a Pláněmi, že ty v tundře tvoří mnohá jezera a vodopády, zatímco tři největší prérijní řeky pramení ve Skalistých horách a tečou v podstatě rovnou do moře.

Východní část Velkých plání vypadá pěkně. Půda je tam úrodná a plná nekonečných luk, které zdobí řada bohatě zalesněných pohoří, na kterých rostou voňavé borovice a jedle, a kde pramení čiré potůčky postupně mohutnící v čisté a na kánoích splavné řeky, jako jsou Dauphine, Swan, Mouse a Stone. Hory, jako Turtle Hill jsou na jihu u řeky Missouri a na severu jsou hory Hair, Nut, Touchwood, Dauphine, Eagle a Forest Hill. Západní svahy hor jsou mírné, zatímco východní jsou strmější, přesto jsou porostlé pěknými lesy vzrostlých borovic a dubů. Takové hory jsou oblíbené letovisko losů, jelenů, medvědů a další zvěře, která se živí bobulemi a ořechy. Antilopa je takové nemotorné hovádko a medvěd zase celou zimu prospí. Jak jsem procházel těmi pěknými lesy, byl jsem ohromen neuvěřitelnou aktivitou veverek, které po kilech shromažďovali zimní zásoby ořechů, zatímco veverky severních lesů nesbírají nic a krmí se přímo semínky ze šišek borovice vejmutovky.

Klima je zde dobré a zima trvá jen pět měsíců, léta jsou hodně teplá a podzim má mnoho pěkných dnů. Roste zde mnoho druhů a forem rostlin, stromů a trávy a nízké kopce se výborně hodí pro chov dobytka, a pokud by se vyhubili vlci, také pro chov ovcí. Po pastýřském hospodaření by následovalo zemědělství, pokud ovšem bude v zemi vhodný trh. Problém je totiž v tom, že obydlená Kanada je příliš vzdálená a těžce přístupná. Nejbližší vhodný přístav je York Factory na pochmurném pobřeží Hudsonova zálivu, který je přístupný jen čtyři měsíce v roce a cesta do Yorku a zpět zabere většinu léta. Až tuto zemi ovládne kulturní obyvatelstvo, pak se najdou i prostředky a způsoby dobré dopravy.

Od Mexického zálivu po čtyřiačtyřicátou rovnoběžku se Pláně zdají být neúrodné, poněvadž ohromné prostory jsou porostlé jen hrubou trávou a kaktusy, kterým se daří na písku a kamení. Těmito ohromnými prostorami protéká jen několik řek, a tyto řeky jsou v poměru k jejich hloubce příliš široké a na podzim jsou úplně mělké. Tamní hory jsou také poměrně nízké, a proto na nich zimní sníh roztaje moc rychle, takže poutníci často strádají  nedostatkem vody. Dál na sever je půda úrodnější, i když proud Missouri sebou strhává neuvěřitelné spousty zeminy, přesto se zde mnoho indiánů živí zemědělstvím a částečně lovem.

Když Missouri teče přes vyvýšenou část Plání, protéká jejím korytem ohromná spousta vody a proud je dost rychlý, takže pro kánoe a čluny je těžko splavná, ačkoli na ní nejsou žádné peřeje ani vodopády. Parníky si se silným proudem poradí, ale naproti tomu zase musí čelit častým útokům nepřátelských indiánů. Vážnou překážkou pro parníky jsou ještě písčité mělčiny a velmi kalný proud, který je plný naplavených kmenů, kořenů a padlých stromů. „Planter“ je strom, který má polámané větve, ale jeho kořeny jsou plné zeminy a kamenů, které dělají stromu těžiště vláčené po dni, dokud ho nezastaví nějaká pevná překážka. Když je hladina řeky vysoká, jsou tyto kmeny pro plavidla nebezpečné, protože jsou neviditelné. „Sawyer“ je obvykle velký kmen puklý někde uprostřed jeho délky, jehož kořeny jsou ještě zapuštěny v blátě na dně řeky a drží se tak pevně, dokud je silný proud nevyrve. Potom vyskočí na hladinu s takovou silou, že mohou zničit i větší člun. Naštěstí jsou většinou vidět na bezpečnou vzdálenost, takže se jim dá zavčas vyhnout. Jednou jsem viděl takový kmen, který byl proudem držen několik metrů pod hladinou a vynořoval se takových co dvacet minut. Proud je tak silný, že jsem jednou pozoroval bizoního býka, jak se snažil přeplavat řeku, ale jakmile se dostal doprostřed, nehnul se už ani o metr, ač se snažil, jak jen to šlo. Když je hladina řeky nízká, dají se vidět celé spletence těchto kmenů. „Snag“ je stejný jako Planter, jenže je vždy pod vodou, takže se kvůli nim potopilo několik lodí.

Jednou z dalších řek na sever od Missouri je Bow (Luk, které Kríové říkají „Manachaban Sipi“), jenž je pojmenovaná  podle tisu, který roste na jeho březích, a ze kterého indiáni vyrábějí výborné luky. Je to nejjižnější řeka na území britského dominia. Řeka protéká příjemnou rovinou, které je oblíbeným letoviskem ohromných stád bizonů a jelenů rovněž také indiánů. Půda v povodí je kvalitní, přesto z větší části bez stromů, a ty které vyrostou, brzy spálí oheň.

Planiny a pralesy na severu jsou obdivuhodně zavlažované systémem řek a potoků. Protékají mezi kopci tak znamenitě, že ani dlouhé lijáky a jarní tání nezpůsobí záplavy, takže ve všech obdobích jsou tu indiáni, bizoni a jeleni v bezpečí. Nejvyšší konstruktér to ohromně zařídil tak, že lidem i zvířatům se zde daří velice znamenitě, jelikož žádný živý tvor nemůže existovat bez vody, protože právě voda je jeden ze základních prvků života.

Do řeky Peace se vlévá řeka Smoky (Kouřící). Tok je zajímavý tím, že se z jeho písčitých lagun občas kouří, proto samozřejmě ten název. V pamětech nejstarších indiánů jsou vzpomínky na to, že od řeky stoupal k nebi tmavý kouř. Mohou za to usazeniny černého uhlí, které se následkem oxidace železných kyzů smísí s uhlím a následně vznítí. Zdá se, že ložiska černého uhlí jsou v Severní Americe vzácná a velmi daleko od sebe. Jediné uhelné ložisko, které znám, je to blízko na úpatí Skalistých hor. U řeky Missouri se prý také nacházejí, ale tím si nejsem jist. Na obou větvích Saskatchewanu se při větší vodě ukládá na písčinách uhlí, a když hladina vody klesne, dá se tam nasbírat několik metráků tohoto kvalitního nerostu, které je srovnatelný s uhlím od Rocky Mountain House, kde jsem strávil dvě zimy a jedno léto. Tam jsme našli ložisko čistého uhlí vynikající kvality, a když ho můj kovář zkoušel, shledal, že vydává takový žár, na který by potřeboval jednou tolik anglického uhlí.

Očekával jsem, že na březích těchto řek najdu zbytky pradávných obrovských zvířat, ale přes všechny mé usilovné výzkumy jsem nic nenašel, ačkoli jsem propátral tak velikou oblast.

Poznámka: Nějaké fosilie mamutů se našly na břehu řeky Red Deer a v okolí, kde byly i obrovské kosti dinosaurů a dnes je toto místo nejslavnějším nalezištěm v Severní Americe. V té obě se fosilie velkých zvířat nacházely jenom na východ od Alleghan a na západ od nich v údolí řeky Ohio a v zemích na jihovýchod od Mississippi. Na západ od Mississippi měli ve vlastnictví velké kosti jen Osedžové, které později zakoupilo muzeum z Washington City. V údolí Ohia se našli ohromné spousty mamutů a indiáni k tomu měli zajímavou historku: „V časech, kdy bylo velkých zvířat velmi mnoho, sežrali skoro všechny menší zvířata, proto se na ně Stvořitel rozzlobil. Sestoupil pak na zem ve strašlivé bouři a zahubil všechny velká zvířata krom bizonů. Hrom je udeřil na čele, ale nezabil je. Pak bizoni běželi na západ, přeskočili řeku Mississippi, kde žili skoro do dnes. Na horním toku řeky Athabasca a u řeky Columbia je bílí lovci a indiáni loví dodnes.“