Ben Comee 13 - Zpět k Fort Ti - Nahkohe

Poté, co Abercromby na podzim stáhnul armádu od jezera George, na jaře se provinční jednotky začaly zase seskupovat v Albany. Někteří naši důstojníci během zimy rekrutovali nové vojáky, a tak se nyní vraceli s čerstvými posilami. John Stark se na podzim oženil, a když se vrátil, přivedl s sebou sto mužů, které naverboval v Amoskeag Falls a ještě se k nám připojili indiáni Stockbridgeové. Prvního června přicestoval do Fort Edward generál Amherst s částí armády a po něm generál Gage s dalšími sbory, dělostřelectvem a zásobami. Řeka měla tak vysokou hladinu, že armádě zabralo dva týdny, než se dostala do cíle. Většina provinčních vojáků byla zase bez uniforem a již tradičně neměli ani vojenský výcvik a disciplínu. Jejich důstojníci měli modrou uniformu s červenými kovovými knoflíky, prošívané vesty a klobouky. Byli to povětšinou rozvážní a rozumní lidé.

Když provinční vojáci dorazili do Fort Edward, důstojníci je denně cvičili ve střelbě v salvách na terč a trénovali také boj v lese. Královští proviantmistři dali těmto vojákům k dispozici množství střelného prachu a kulí, aby mohli čile trénovat. Každá rota jednotlivého praporu provinčních vojsk měla výstroj jako lehký pěší pluk. Rádi jsme je s chlapci pozorovali a užili si velkou zábavu. Vojáci se museli každý den mýt, a kdo onemocněl, musel jít k doktorovi pro léky a do řeky se jít vykoupat. Amherst soudil, že upravené pivo zabrání šíření kurdějí, proto ho nechal navařit velké množství toho, a tak jsme si mohli koupit tuplák za půlpenny.

Disciplína v táboře byla velmi přísná. Muži byli neustále bičování. Bubeníci mrskali provinilce devítiocasou kočkou před zraky celého praporu, a když mrskači odpočívali, lékaři prohlíželi trestané muže, zdali vydrží zbytek výprasku. Někteří vojáci museli za trest sedět na dřevěném koni a několik mužů bylo pověšeno pro krádež dobytka.

Lesy podél cesty od Fort Edward byl vykácený po obou stranách, aby nepřítel nemohl číhat v záloze a navíc každých šest kilometrů stála u cesty malá pevnůstka s pohotovostní posádkou. Naše staré uniformy byly už značně opotřebované, a když se nám někde udělala díra, jednoduše jsme ji zalátali kusem jelenice. Na jaře nám generál Amherst předal nové uniformy, modré barety, krátký kabát s černými a modrými klopami krátkými šosy, jaké mají bubeníci a granátníci. Knoflíky byly vyrobeny z bílého kovu a spodky z ložního nebo stanového plátna a kamaše z černého frýzu, které byly sepnuty řadou bílých knoflíků. A ještě jsme měli kilty z modré látky, takže jsme vypadali skoro jako Horalé.

Britští vojáci s námi sloužili už tak dlouho, že se k nám nechovali tak nadřazeně, jako kdysi, ale nemohli si odpustit, aby se nepošklebovali provinčním nováčkům. Vojenský život se jářku s nikým nemazlí. „Bene“ oslovil mě můj skotský příbuzný Donald, „to je strašné! Ti zelenáči si opravdu myslí, že když boudou zpívat ‚Yankee Doodle,‘ budou z nich lepší bojovníci? Je to jen britská válečná píseň.“

„Mně se to líbí. Když jdou naši chlapci do bitvy s touto písní, pak dobře bojují“ odpověděl jsem.

„Vskutku ne. Mohou dělat, co se jim zlíbí, ale nic nezmění na skutečnosti, že je to praštěná písnička!“

Když před léty pochodovaly do bitvy u Lexintonu britští vojáci Hugha Percyho, zpívali si tuto písničku, ale když se vraceli, už jim do zpěvu nebylo, i když zachránili své spolubojovníky před úplnou porážkou. Kdykoliv během revoluční válka naši lidé vyhráli bitvu nad Brity, zapívali ‚Yankee Doodle,“ takže se nápěv britské armádě brzy zprotivil.

„Donalde, možná že jsou naši kluci zelenáči baže třeba i nešikovní, ale jsou to dobří chlapi a většina z nich se hlásí k církvi. Nepijí jako duhy, ani nepřísahají jako piráti, a nejsou hlavně tak nesnesitelně domýšliví a arogantní.“

„Máš pravdu Bene. To není žádná špatná věc, když jsou na sebe patřičně hrdí. A správný muž má umět držet jazyk na uzdě a nesmí pít příliš mnoho tohoto odporného rumu.“

„Angličané se posmívají tomu, jak mluvíme skrz nos. Vy z královského skotského horského pluku mluvíte jinak. Slyšel jsem jednoho skotského kapitána, jak si prohlížel dýni, nazýval ji ‚pompion (1)‘ a povídá: ‚Ano, táto ‚okázalost‘ je dobrá zelenina a na konci zimy je to vynikající náhradní lék za zelí.‘ Jak se ti to líbí, Donalde?“

„Inu, pěkné slovo. Nevím sice, co to znamená, ale zní to dobře. Má to zvuk. No do budoucna si dám pozor, abych se vyvaroval velkých slov. Díky ti Benjamine za lekci.“

 Toho kapitána jsem ještě slyšel mluvit o mlhách v Novém Skotsku a podle něj mlhu vytváří zapařený dech velryb a dalších mořských živočichů. Říkal jsem si, že kdybych měl příležitost poslouchat toho kapitána častěji, určitě bych se dozvěděl hodně zajímavých věcí.

Donald se smál: „Jistě je to veliký řečník a odborník na jazyky. Myslím si, že jeho filozofie pochází z jeho vlastní hlavy. Ten jistě nikdy nebyl v mlhách na naší vysočině. Je jisté, že mu mlha zahaluje i myšlenky.“

Když generál Gage dorazil do Fort Edward, generál Abercromby ho poslal s části armády dál na jezero George a tři čety rangers kapitána Starka ho doprovázely. Dvacátého června odešel k jezeru zbytek sil s generálem Amherstem a naše tři čety pod Rogersem tvořily přední hlídku a dělostřelectvo se zavazadly tvořilo zadní voj.

Na jezeře se měsíc tesaři a vojáci pilně činili na stavbě velkých člunů určených pro dělostřelectvo. Čluny, které armáda používala minulý rok, nechali velitelé zničit. Amherst chtěl získat informace o tom, co se děje na nepřátelské straně, tak pověřil kapitána Jacoba, aby se vydal na jezero Champlain a Rogers měl špehovat na Crown Pointu. Když jsme se začali po setmění naloďovat do kánoí, Jacob se loučil: „Sbohem Bene Comee! Snad se ještě někdy shledáme. Dejte Kanawaughům na Crown Pointu co proto. Jsou to synové šedých vlků a všichni touží po tvém skalpu.“

„Sbohem Jacobe! Dej si hlavně pozor na vlastní vlasy.“

Indiáni pluli podél jednoho břehu a my podél druhého. Francouzi měli na jezeře také nějaké hlídkové čluny, tak jsme pádlovali tiše, jak jen to šlo, dokud jsme nepřirazili ke břehu. Jak se začalo šírat, vytáhli jsme kánoe z vody a ukryli je ve křoví. Rogers vyrazil do lesa a my ho následovali. Byli jsme blízko Ticonderogy a pevnost jsme měli dobře nadohled. Číhali jsme tam několik hodin a snažili se přepočítat sílu nepřítele. Zdálo se, že vojáků, Kanaďanů a indiánů je v pevnosti na tři tisíce. Odešli jsme na sever ke Crown Pointu, a když jsme vyšli na kopec, v okolí jsme už nic podezřelého nezpozorovali. Všechny nepřátelské síly byly soustředěny ve Fort Ti.

Pak nás McKinstry upozornil: „Podívejte se na jezero. Kapitán Jacob má velké trable. Někdo ho pronásleduje, to je jisté!“

„Ano pronásleduje ho nejméně sedm kánoí, ve kterých je asi třicet mužů. Proti jeho dvěma člunům je to pěkná přesila, myslím, že Jacob nemá šanci. Dívejte, už začíná bitva!“ Znepřátelené strany na sebe střílely, ale jak se blížily ke břehu, brzo se nám ztratily z očí, ale střelbu jsme zřetelně slyšeli.

Rogers povídá: „Kapitán Jacob je ztracen. Může ho zachránit už jenom duchapřítomnost. To je dobrá věc, ale útěk je v tomto případě asi nejlepší. I pro nás bude lepší, když odtud spěšně zmizíme, než narazí na naši stopu. Je nás příliš málo, abychom mu mohli pomoci. Musíme si ohlídat vlastní skalpy. Pospěšte si!“

Ustoupili jsme hlouběji do lesa a ubírali se směrem k jezeru George a utábořili se až druhého dne večer. Tam nás vyhledal zraněný indián z Jacobova oddílu a řekl nám, že kapitán a čtyři indiáni byli zajati a údajně posláni do Montrealu, ale je pravděpodobnější, že indiáni byli umučeni.

Poslední dělostřelecké čluny byly dodělány jednadvacátého července. Armáda se vydala na jezero ve čtyřech oddílech. Rangers napravo, uprostřed brigády řadových vojsk, nalevo provinční oddíly a vzadu plulo dělostřelectvo a zásoby.

Počasí bylo mlhavé a pak se přihnal silný vichr, jako na moři, takže dělostřelectvo bylo ve značném nebezpečí. Ke Carillonu plulo jedenáct tisíc vojáků.

(1) - Slovo pumpkin (dýně) pochází z řecké předlohy pepon (něco velkého kulatého). Francouzi používali výraz pompon, Britové pumpion a Američané pumpkin. Slovo, které použil skotský kapitán, znamená v překladu okázalost