Ben Comee 9 - Ticonderoga - Nahkohe

Následující ráno byli Rangeři poslaní pod vedením generála Abercombieho, kapitána Starka a inženýra Clarka, do předních linií. Dvě stě harcovníků vystoupalo na Rattlesnake Hill, aby sledovali francouzskou činnost ve Fort Ticonderoga. Pevnost leží na úzkém pruhu země mezi jezery Champlain a George. Jak jsme shlíželi z kopce, viděli jsme Francouze, jak tvrdé pracují na předprsni ze silných klád, kterou již téměř dokončili. Předprseň byla na přelezení hodně vysoká a vedla klikatě podél hřebenu takovým způsobem, že pokud ji vojska vezmou útokem, Francouzi je pokropí kartáčovou palbou. Obě strany dřevěného opevnění chránila neprůchodná bažina.

„Jak se přes to dostaneme, Edmunde?“ zeptal jsem se.

„Ó! Naši chlapci od děl to rozstřílejí na kusy, a pak se přes to proženeme. Naši důstojníci si s tím budou vědět rady.“

„No nevím, určitě tam budou do země zapuštěné zašpičatělé kůly! Než se nám je podaří ořezat, či vytrhat, Francouzi nás rozstřílejí. A vidíš ty Kanaďany v lese za předprsní? Jestli Abercrombie myslí, že se armáda dostane, až k předprsni, je na velkém omylu. Dokážeš si představit, že se musíme prodrat skrz ty větve, a pak přes záseky, které jsou dva a půl metrů vysoké. Montcalm se ve své práci dobře vyzná, a bylo by fajn, kdyby byl na naší straně. Nečeká na nás nic dobrého. Už dnes to vypadá zle a horší to bude zítra. Určitě ztratíme hodně dobrých chlapů. Možná se nám podaří projít močálem na stranách obrany. A kde je vůbec Amos?“

Když jsme se po něm porozhlédli, viděli jsme ho stát mezi stromy zády k nám a vypadalo to, že je něčím hluboce zaujat.

„Co je s tebou Amosi? Na co se to díváš?“

„Ale, myslím si kluci, že tento kopec je nejlepším místo na pěstování holubů, jaké jsem kdy viděl. Pěkně bych tu postavil nějaké holubníky a bylo by“ zakončil podivnou úvahu Amos.

„Cože! Ty myslíš na holuby, když už zítra můžeme být mrtví! Podívej se na jezero! Podívej se na francouzská vojska v těch velkých bílých člunech na Champlainově jezeře? Vždyť ve Fort Ti budou za půl hodiny!“

Když jsme se vraceli do základního tábora, zaslechl jsem Clarka, jak říká: „To místo snadno obsadíme jen s ručními zbraněmi a pěkně jim dáme poznat chuť naších bajonetů. K dobývaní nepotřebujeme žádná děla!“

Kapitán Stark však nesouhlasil: „No to si nemyslím. Bude dobré, když nějaké baterie budou zde nahoře, nebo i víc vpředu. Dobrá kanonáda rozbije jejich obranu za půl hodiny a zbytek už bude naše práce.“

„Ale ujišťuji vás, můj drahý pane, že to místo vezmeme útokem docela snadno. Vy venkované nemáte žádnou představu o tom, co britští důstojníci a britští vojáci dokáží.“

„Vím přesně, co dokázal Braddock.“ konstatoval suše Stark.

Sešli jsme z kopce a připojili se k zbytku Rangers. Stark a Clark šli podat raport generálu Abercrombiemu a kapitán se vrátil s tím, že zítra podnikneme útok toliko s ručními zbraněmi. „Zítra uvidíte smutné věci. Uvidíte nejlepší armádu, která kdy v Americe byla, jak bude zničena kvůli hlouposti jednoho důstojníka. Proč nemohl chudák lord Howe žít ještě dva dny a vyhrát bitvu pro věčnou slávu? Mluvili jsme o tom, když jsme v neděli leželi na medvědích kůžích na Point. Kdyby byl na živu, nedošlo by k takovému bláznění a vraždění.“

Tábořili jsme v lese u řeky a spali u nabytých zbraní. Ráno druhého dne bylo slunečné a jasno. Po snídani jsme dostali příkaz k pochodu. Plazili jsme se lesem, dokud jsme nedošli na mýtinu, kde ležely pokácené stromy špičkami směrem k nám. Asi dvě stě Francouzů bylo ukryto ve větvích, odkud na nás začali střílet. Schovali jsme se stromy a palbu opětovali. Bradstreet a jeho oddíly byly po naši levici, zatímco Gage a jeho lehká pěchota byla napravo a tři provinční regimenty postupovali za námi. Stříleli jsme po sobě o sto šest a my zatlačili Francouze z větví za předprseň. Plukovník Haldiman s granátníky postupoval s námi v pevné formaci, tak jsme jim uvolnili místo a nechali je projít. Muži se prodírali skrz větvoví a za nimi ještě postupovali Horalé z královského pluku. Zahledl jsem mezi nimi Hectora a vyměnil si s ním pohled, a ten jeho byl velmi odhodlaný. Zamával jsem na něj čepici, ale on už neměl čas mi odpovědět.

Byla to okázala a nezodpovědná parta ve skvělých uniformách. Na ručnicích měli nasazené bodáky, ve tvářích odhodlání a touhu po boji. Když se dostali mezi stromy, jejich formace byla úplně rozbitá, přesto ale postoupili, až k zásekům, kde je ve velkém začala kosit nepřátelská palba. Horalé se museli krýt a sundat bodáky, aby se mohli bránit střelbou. I když se některým vojákům podařilo dostat se přes záseky až k předprsni, dál neměli šanci, přesto byli tak houževnatí, že neustoupili, ale dál se srdnatě bili a proklínali Francouze ve skotské keltštině.

„Jsou to velcí hrdinové Bene, jsou do nich zakousli, jako buldoci, ale aby se dostali přes tu předprseň, museli v krátkém čase porůst o dost centimetrů“ povídá Amos. Sledovali jsme ten útok s velkým zájmem, protože jsme měli ohledně britských vojáků velká očekávání. Byli jsme zvědavi, jak si povedou, poněvadž se neustále vysmívali provinčním oddílům a sami sebe vychvalovali do nebes. Když bojovali pod předprsní, tak jsme nic neviděli, dokud nezačali ustupovat. Viděl jsem Hectora, jak podpírá zraněného bratra Donalda, tak jsme jim běželi vstříc, abychom jim pomohli dostat se z padlých korun stromů.

„Vskutku pánové, to bylo nejžhavější místo, na kterém jsem kdy bojoval a vůbec nezávidím těm, kdo tam půjdou znovu“ zoufal si zraněný Donald.

Generál Abercrombie, který bezpečně přebýval tři kilometry od bojiště, nařídil další útok. Tentokrát se na tom podíleli i provinční oddíly a oni se hnali do prostoru, jako stádo dobytka, které se žene do ohrady na porážku. My jsme chtěli bojovat také, ale Rangers nebyli povoláni, tak jsme se ptali: „Proč nejdeme i my? Proč nás Rogers nevede do útoku? Proč nemůžeme mužům pomoci v boji?“

Starý McKinstry řekl: „Cožpak chlapci nevidíte, proč nejdeme? Protože to je nesmysl a hloupost. Nemáme žádné rozkazy, abychom tam šli, protože Rogers ví, že by to byla obyčejná poprava. Tady můžeme dělat daleko lepší práci než tam. Dívejte se na mně a toho francouzského důstojníka v bílé uniformě.“ McKinstry vystřelil a oficír zmizel. „Pokud dokážete srazit tři nebo čtyři z nich, to bude váš dobrý podíl na tomto podniku.“

„Má pravdu. Odsud dostaneme více nepřátel, než kdybychom doprovázeli vojáky“ souhlasil Amos. Po tomto jsem se poněkud uklidnil a společně s ostatními jsem se soustředil na palbu do francouzských řad. Bojovalo se celé odpoledne. Některým z Horalů se podařilo zdolat předprseň, ale plukovník Campbell padl a jeho snad příbuzný major Campbell byl vážně zraněn. I provinční vojáci se činili. Plížili se blízko předprsně a stříleli do Francouzů. Viděli jsme muže zraněného střelou, který se vrhl na Francouze, který ho trefil a sekerou mu rozbil hlavu, než padl. Byla by škoda nechat takového hrdinu skalpovat indiány, proto jsem se obrátil na Edmunda: „Nemůžeme ho tam nechat!“

„Jasně, budu tě následovat.“

Zakřičel jsem na naše lidi, ať nás kryjí a běželi jsme vpřed. Harcíři postoupili vpřed a stříleli po všem, co se v předprsní hnulo. S Edmundem jsme se prodrali záseky až k předprsni, kde jsme našli sedět zraněného. Popadli jsme ho mezi sebe, a co nejrychleji mazali pryč. Francouzi se nás pokusili dostat, ale Horalé na sebe strhli pozornost a naši chlapi jsou dobří střelci, proto nikdo z nepřátel zbytečně nevystrkoval nos. Přesto kolem nás kulky nepříjemně hvízdaly. Muž, kterého jsme zachránili pocházel z Rhode Islandu a jmenoval se William Smith. Byl na Francouze pořádně vzteklý, a kdybychom ho nedrželi, pustil by se i přes zranění zase do boje.

Naše vojska se pokusila o další útok. Muži se prodírali přes padlé stromy, ale francouzská soustředěna palba je přiměla k panickému ústupu. Běželi kolem nás a my na ně zírali s úžasem. McKinstry konstatoval: „Tak to je hoši naše lidská povaha. Ti muži sváděli celých šesti hodin pošetilou a beznadějnou bitvu. Bili se dobře a nikdo nemohl být odvážnější. Pak to ale na ně přišlo, a tak utekli v panice. Je to divné. Je to divné, ale lidské.“

Rogers na nás volal: „Zůstaňte kde jste, chlapci! Držte pozice a střílejte!“ Rangers a provinční vojáci zůstali mezi padlými stromy a stříleli, než se setmělo. Potom jsme šli mezi záseky pro zraněné, kteří leželi mezi desítkami mrtvých. To byla pro mne nejhorší část dne, když jsem klopýtal mezi mrtvolami a sbíral sténající. Jejich nářek se nesl odevšad. Francouzi mohli slavit triumf.