Obřady - Nahkohe

Náboženské obřady

Obřady a svátky se neruší, poněvadž pocházejí z dávných časů jako užitečné a potřebné pro dobro lidu. Povinností sačemů s blížícím se časem Díkůvzdání je lid na to upozornit. Uspořádají poradu a dojednají podrobnosti. Lid se shromáždí na určeném místě a synovci oznámí lidu čas a místo konání slavnosti. Od začátku až do konce Díkůvzdání předsedají sačemové obřadu a čas od času k lidu promluví. Jejich povinností je učinit vše, co je třeba. Irokézové slaví Díkůvzdání o zimním slunovratu a skládají díky za javorový sirup, maliny, jahody a kukuřici. Také za svátky Malá slavnost zelené kukuřice, Velká slavnost zralé kukuřice a Díkůvzdání za úrodu. Slavnosti se konají v Dlouhých domech. Pořadatelé Svátku zralé kukuřice.

Kdokoli se osvědčí svým dobrým životem a znalostmi dobrých věcí, a tím, že je přirozeným učitelem dobrých věcí, musí být sačemy uznán za učitele míru a náboženství a lid mu musí naslouchat.

Píseň používanou při iniciaci zpívá Adodarhoh:

„Haii haii Agwah wi-yoh“
„A-kon-he-watha“
„Ska-we-ye-se-go-wah“
„Yon-gwa-wih“
„Ya-kon-he-wa-tha“
„Haii haii.“

„Je to vskutku dobré“
„Toto je koště“
„Velké ptačí křídlo“
„To je mi dáno“
„Coby nástroj k zametání“

Pokud se oprávněná osoba chce naučit Píseň uklidnění, musí připravit hostinu, kde budou sedět a zpívat její učitelé. Hostina je zajištěna tak, aby nikoho nepotkalo žádné neštěstí za to, že zpívají píseň v čase, kdy není ustanoven žádný náčelník.

Každý Irokéz bude znát znamení, které oznamuje nepřítomnost majitele a obyvatel domu. Tímto znamením bude hůl nebo tyč v šikmé nebo nakloněné poloze opřená u vchodu. Nikdo není oprávněný vstoupit do domu na základě práva bydlení.

Na pohřbu sačema Ligy řekněte: „Nyní se smiřujeme, když odcházíš. Kdysi jsi byl sačemem Sdružení Pěti národů a lid ti důvěřoval. Nyní tě propouštíme. Již není možné, abychom společně kráčeli po zemi. Tak to je. Nyní tvé tělo pokládáme zde. Zde jej odkládáme. Nyní ti říkáme: ‚Vytrvej na cestě, kde Stvořitel přebývá v pokoji. Nedovol, aby ti v tom pozemské věci překážely. Nic z toho, dokud jsi ještě žil. Měl jsi rád lov. Měl jsi rád lakros. Měl jsi rád slavnosti, hostiny a příjemné příležitosti. Nyní nedovol, aby ti myšlenky na tyto působily potíže. Nedovol, aby ti v tom bránili tvoji příbuzní a přátelé. Na nic z toho nehleď.‘ Nuže, vy zde přítomní, kteří jste byli příbuzní tohoto muže, a vy, kteří jste byli jeho přátelé, pohleďte na cestu, která bude i vaše! Brzy na tom místě spočinete také. Proto buďte klidní až půjdete z místa na místo. Buďte uvážení ve svých činech a mluvě. Nemluvte planě ani nepomlouvejte. Nepodléhejte špatnému chování. Jeden rok je doba, po kterou se musíte zdržet nevhodné lehkomyslnosti.“

Při pohřbu válečného náčelníka se říká: „Nyní se smiřujeme, když odcházíš. Kdysi jsi byl Válečným náčelníkem Ligy Pěti národů a náš lid ti důvěřoval. Byl jsi na stráži před nepřítelem!“ a zbytek je stejný jako proslov na pohřbu sačema.

Při pohřbu válečníka se říká: „Nyní jsme se smířili, když odcházíš. Kdysi jsi byl věrným živitelem a ochráncem rodin. Byl jsi vždy připraven se účastnit bitev pro Pět národů. Náš lid ti důvěřoval.“ a zbytek je stejný jako proslov při pohřbu sačema.

Na pohřbu mladého muže se řekne: „Nyní jsme se smířili, když odcházíš. Na počátku své stezky jsi odveden a květ tvého života uvadl.“ Lidé se usmějí a zbytek je stejný jako proslov při pohřbu sačema.

Na pohřbu významné ženy se řekne: „Nyní se smiřujeme, když odcházíš. Byla jsi náčelnicí Pěti národů. Byla jsi matkou národů. Nyní tě propouštíme, neboť už není možné, abychom chodili po zemi společně. Nyní tě pokládáme zde. Zde tělo odkládáme. Nyní ti říkáme: ‚Vytrvej na cestě ke Stvořiteli, který přebývá v pokoji. Nedovol, aby ti v tom pozemské věci bránily. Ať ti nebrání nic z tvého života. Starat se o rodinu byla svatá povinnost a ty jsi byla věrna. Byla jsi jedním z mnoha spoludědiců náčelnických titulů. Hostiny patřily tobě.‘“ a zbytek je stejný jako proslov při pohřbu sačema.

Na pohřbu ženy se řekne: „Nyní jsme se smířili, když odcházíš. Kdysi jsi byla ženou v rozkvětu života a nyní ten květ uvadl. Kdysi jsi zastávala posvátné postavení matky národa. Starat se o rodinu bylo posvátnou povinností a ty jsi byla věrná. Hostiny patřily tobě“ a zbytek je stejný jako proslov při pohřbu sačema.

Při pohřbu dítěte nebo mladé ženy se řekne: „Nyní se smiřujeme, když odcházíš. Bylo(a) jsi něžným poupátkem a těšilo(a) jsi naše srdce jen několik dní (let). Nyní ten květ uvadl. Ať ti nic z toho, co se odehrálo na zemi, ať ti nebrání v cestě ke Stvořiteli. Ať ti nepřekáží nic z toho, co se stalo, dokud jsi žilo(a)“ zbytek je stejný jako proslov při pohřbu sačema.

Zemře-li dítě do tří dnů po narození, smutek trvá pět dní. Pak shromáždíte malé chlapce a děvčata v domě smutku a na pohřební hostině k dětem promluví řečník a vyzve je, aby byly opět šťastné, ačkoli na ně smrtí padla sklíčenost. Pak se černé mraky rozplynou a obloha se opět ukáže modrá. Pak budou děti opět na výsluní.

Když je mrtvý přinesen na pohřební místo, mluvčí na opačné straně ohně Rady vyzve pozůstalou rodinu, aby znovu rozveselila svou mysl a v klidu rozžehla rodinný oheň. Aby dala svůj dům do pořádku a znovu se rozzářila, protože jí zahalila tma. Černé mraky se rozplynou a je opět vidět jasně modrá obloha. Proto budou opět v klidu na slunci.

Při pohřbu budou použity tři wampumy o délce jednoho metru. Řečník řekne: „Poslouchejte vy, kteří jste zde. Toto tělo má být přikryto. Shromážděte se na tomto místě znovu za deset dní, neboť podle nařízení Stvořitele po uplynutí deseti dnů truchlení skončí. Pak se bude konat hostina!“ Po uplynutí deseti dnů mluvčí řekne: „Vy, kteří jste zde, poslouchejte! Deset dní truchlení uplynulo a vaše mysl se nyní musí zbavit smutku. Příbuzní poskytnou těm, kteří pomáhali při pohřbu malé odškodnění. Je to pouhý výraz díků. Je to pro toho, kdo vařil, když tělo leželo v tomto domě. Nechť se přihlásí a přijme dar.“

Zrada  

Pokud by se národ, část národa nebo více národů v rámci Ligy Irokézů snažilo jakýmkoli způsobem zničit Velký mír porušením jeho zákonů a rozhodlo se Sdružení rozpustit, bude takový národ nebo takové národy považovány za zrádné. Budou nepřáteli Ligy a Velkého míru. Povinností sačemů bude varovat provinilé národy. Pokud nepomůžou dvě varování, budou viníci vyhnáni z území Sdružení Válečným náčelníkem a jeho bojovníky.

Práva lidu Pěti národů

Kdykoli je v Radě předložena zvláště důležitá záležitost a její povaha se dotýká celého Sdružení, takže by mu hrozila zkáza, musí sačemové předložit záležitost lidu a vůle lidu ovlivní rozhodnutí Rady.

Každý rod musí neustále udržovat hořící poradní oheň, aby byl připravený k zasedání klanové rady. Jakmile je potřeba projednat nějakou rodovou záležitost, shromáždí se muži kolem ohně. Tato rada má stejná práva jako rada žen. Ženy každého klanu Ligy musí mít hořící poradní oheň. Jejich rozhodnutí a doporučení předloží Válečný náčelník k posouzení Radě.

Všechny klanové ohně se mohou spojit do jednoho ohně všeobecné Rady nebo mohou být jmenováni delegáti klanů, aby v Radě projednali zájmy národa. Lidé mají právo delegovat své pravomoci na jiné členy svého klanu. Jakmile jejich rada dospěje k závěru, jejich rozhodnutí oznámí Válečný náčelník Radě národa či Sdružení, podle toho, o jaký případ se jedná.

Pět poradních ohňů hoří dál a nejsou uhašeny. Náčelníci každého národa budou řešit záležitosti svého lidu u tohoto ohně, který se vždy řídí zákony a pravidly rady Ligy a Velkého míru.

Pokud synovec či neteř spatří nesrovnalosti ve výkonu Velkého míru a jeho zákonů. V Radě nebo v udělování náčelnických úřadů nesprávným způsobem, mohou prostřednictvím svého Válečného náčelníka požadovat nápravu takového jednání.

Válečná pravidla  

Skanawatih – Válečný náčelník je obdařen dvojím úřadem, povinnostmi a dvojí pravomocí. Jedna polovina jeho bytosti bude mít titul sačema a druhá titul Válečného náčelníka. V případě války oznámí Válečným náčelníkům, aby se připravili na válku a připravili své muže v určený čas a na určené místo. Tam se utkají s nepřítelem Velkého míru.

Když má za cíl nastolení Velkého míru mezi cizími národy a tento národ ho odmítne, rovná se to vyhlášení války Pěti národům. Následně se Irokézové pokusí nastolit Velký mír porážkou vzpurného národa. Až budou válečníci povolaní k boji a připraveni k bitvě s tvrdohlavým protivníkem, bude pro ně vybrán jeden z pěti Válečných náčelníků, aby vedl bojovníky do války. Jeho povinností je k nim promluvit a vtisknout jim do mysli dobré chování a poslušnost k příkazům válečných náčelníků. Povzbudí je k statečnosti a na závěr začne zpívat Válečnou píseň:

"Nyní jsem velmi překvapen.
A proto budu zpívat.
Sílu své válečné písně.
Jsem z Pěti národů.
A budu prosit Všemohoucího Stvořitele.
O sílu pro válečníky.
Bojovníci pak budou mocní.
V síle svého Stvořitele.
Neboť to byl on, kdo nám dal tuto píseň.
Tuto válečnou píseň zpívám!"

Když jsou bojovníci na válečné výpravě, musí náčelník zpívat válečnou píseň. Nepřestane, dokud se nepřiblíží k zemi nepřítele a zvědové neohlásí přítomnost nepřátel. Náčelník pak s velkou opatrností vede své muže k nepříteli a připraví se k útoku.

Jakmile bude nastolen mír, válečný náčelník zařídí, aby byly poraženému národu odebrány všechny zbraně. Poté bude nastolen Velký mír a poražený národ bude dodržovat pravidla Velkého míru po všechny časy. Jeho vlastní politický systém může pokračovat, ale musí ukončit války proti jiným národům. Pokud válka trvá tak dlouho až je nepřátelský národ vyhlazen kvůli své tvrdohlavostí, všechna jeho práva, majetek a území se stanou vlastnictvím Pěti národů. Přeživší poraženého národa budou přivedeni na irokézské území a podřízeni Velkému míru. Bude se jim říkat „Podmanění.“ Vymyslí se pro ně symbolický vztah a symbolické místo pobytu. V Radě nebude mít žádný hlas.

Po ukončení války se vzpurným národem bude obnoven mír tím, že mu Válečný náčelník vezme všechny zbraně. Jakmile budou dohodnuty podmínky míru, bude nastoleno přátelství. Když je cizímu národu předložen Velký mír, musí se tak stát po vzájemné poradě. Cizí národ má být rozumem přesvědčen, aby Velký mír přijal. Náčelníci to nabídnou třikrát, a pokud budou odmítnuti, ukončí se mírová jednání. Válečný náčelník nechá spadnout svazek bílých wampumů z natažené ruky na zem a rychle ubije „vzpurně“ jednajícího náčelníka. Tímto je vyhlášena válka, a ta musí pokračovat, dokud Irokézové nezvítězí.

Když náčelníci navrhnou jednání s cizím národem na jeho území ohledně přijetí Velkého míru, musí se bojovníci skrýt na bezpečném místě. Dva válečníci doprovodí sačema, který nese návrhy a budou obzvláště lstiví. Kdyby byl náčelník napaden, budou spěchat za spolubojovníky a zpraví je o zradě.

V případě, že jsou Irokézové oficiálně ve válce, může se kterýkoli sačem připojit k bojovníkům tím, že se dočasně vzdá svého posvátného úřadu. Dědičné náčelnice mohou úřad propůjčit někomu jinému, dokud válka neskončí. Pokud sačem válku přežije, vrátí se do úřadu.

Černý wampum je symbolem autority pěti Válečných náčelníků.

Adopce

Učenlivé a nadané dítě může získat jméno některého z otcových příbuzných. Pro tento účel se pořádá speciální obřad. Jméno je ovšem dočasné, proto se mu říká „jméno pověšené na krk.“

Pokud si nějaký Irokéz mimořádně váží muže nebo ženy z jiného klanu nebo cizího národa, může této osobě vybrat jméno a propůjčit ho ve shodě s obřadem udělování jmen. Jméno je dočasné a je rovněž „jméno zavěšené na krku.“ Nově jmenovaný dostane wampum coby zástavu se záznamem.

Pokud nějaký Irokéz, či rodina nebo osoba cizího národa předloží návrh na přijetí do klanu některého z Pěti národů, předloží wampum o délce jednoho metru, jako zástavu klanu, do kterého má být přijat. Náčelníci návrh posoudí a předloží k rozhodnutí.

Každý Irokéz přející si adoptovat jednotlivce či rodinu nebo i několik rodin, tuto adopci dotyčným nabídne a pokud je nabídka přijata, předloží se návrh náčelníkům, a ti ho potvrdí.

Když náčelníci potvrdí adopci, obrátí se k lidu a řeknou: „Nyní vám my, Irokézové, oznamujeme, že táto osoba či táto rodina či tyto rodiny přestaly navždy nést jméno svého rodného národa a pohřbili ho navždy v hlubinách země. Od nynějška ať ho nikdo nikdy nezmiňuje a pokud tak učiní, urychlí tím konec našeho míru."

Emigrace

Pokud si nějaký Irokéz přeje opustit svůj kmen a území Pěti národů, musí o tom informovat své náčelníky a Rada se tím musí zabývat. Když se některý Irokéz vystěhuje a usadí se ve vzdáleném kraji, mohou náčelnici vyslat posla s wampumem vyrobeným z černých mušlí. Ten dotyčného vyhledá a předloží mu wampum a oni pozná, že má příkaz vrátit se do svého původního domova a k poradnímu ohni Irokézů.

Práva cizích národů

Půda země od jednoho konce země k druhému, je majetkem lidí, kteří ji obývají. Ongwehonweh (Původní bytosti) jsou z titulu svého práva vlastníky půdy, kterou vlastní a obývají, a nikdo jiný ji nesmí držet. To je právo od nejstarších dob.

Velký Stvořitel nás učinil z jedné krve a stvořil ze stejné půdy. A jelikož je stvořil různých jazyků a národů, dal jim různá loviště a území a stanovil mezi nimi hranice.

Přijmou-li Irokézové mezi sebe cizí národ či jednotlivce, nemusí to být nastálo. Pokud by se tento národ či jednotlivec dopustí něčeho špatného nebo provede něco, co by ohrozilo mír, náčelníci nařídí jednomu z Válečných náčelníků, aby je pokáral. Pokud se podobného přestupku dopustí znovu, budou provinilec vyhoštěn.

Přijde-li cizinec na území Irokézů a hledá-li zde útočiště a trvalé bydliště, náčelnici mu poskytnou pohostinství a učiní ho členem národa. Pak bude mít stejná práva a výsady s výjimkou těch, které jsou následně uvedeny. Adoptovaný nesmí hlasovat v Radě, protože k tomu nemá pokrevní oprávnění. Neznají všechny národní tradice a mohli by se postavit proti Velkému míru. Tímto způsobem by byl Velký mír ohrožen a možná i zničen. Cizinec se nikdy nesmí pokoušet ovládat Pět národů, zasahovat do jeho práv a škodit jim. Musí respektovat Velký mír a jeho pravidla. Nesmí působit nepokoje. Pokud se tak stane, bude jeho adopce zrušena a bude vyhoštěn. Vyloučení se provádí následujícím způsobem. Rada jmenuje jednoho ze svých Válečných náčelníků, aby předal zprávu. Posel řekne: „Ty mě poslouchej, zatímco budu mluvit. Jsem zde, abych ti znovu oznámil vůli Rady Pěti národů. Byla ti jasně sdělena již v dřívější době. Nyní se náčelníci Pěti národů rozhodli tě vyhnat a zapudit. Nyní se tě zříkáme a rušíme tvou adopci. Proto si musíš hledat cestu po níž se vydáš a odvedeš i všechen svůj lid. Byli jsi to ty, a ne my, kdo se dopustil špatnosti a způsobil tento rozsudek. Jdi tedy svou cestou a odejdi z území Pěti národů!“  

Rody, pokrevní příbuzní a další kmenové záležitosti

Pět irokézských národů má tyto původní rody: Stojící skála, Velký nositel jména, Prastarý nositel jména, Velký medvěd, Prastarý medvěd, Želva, Malovaná želva, Stojící skála, Kulík velký, Jelen, Jestřáb, Úhoř, Opačná strana dlaně a Divoké brambory. Tyto klany jsou jedinými vlastníky půdy.

Když někdo pochází z jiného národa, ale stane se členem rodu, je pokládán za příbuzného. V rámci rodu je zakázáno uzavírat manželství. Rody Sdružení Irokézů jsou matrilineární, poněvadž ženy jsou považovány za předky celého národa. Patří jim půda a pozemky. Ženy, které jsou dědičkami náčelnických úřadů se na věčné časy nazývají Royaneh (Šlechtičny). Ženy padesáti současných rodů budou dědičkami formálních jmen po všechny budoucí časy.

Když je dítěti uděleno formální jméno na Slavnosti středu zimy nebo na Slavnosti zralé kukuřice, je řečníkem jmenován jeden z bratranců z rodu dítěte. Ten vyhlásí jména otce a matky spolu s rodem matky. Poté mluvčí dvakrát oznámí jméno dítěte. Strýc vezme dítě do náruče a při chůzi po místnosti tam a zpátky zazpívá: „Má hlava je pevná, já jsem Irokéz!“ a příbuzní skandují: „Hyenh, Hyenh, Hyenh, Hyenh, Hyenh“ dokud píseň neskončí.

Pokud vymřou dědičky náčelnického úřadu sačema Sdružení, předá se jejich právo sesterské rodině, kterou zvolí sačemové Rady. Nová rodina zachová náčelnické jméno a bude ho předávat ženským dědicům. Nesmí však jmenovat nového kandidáta ze svých synů, dokud všichni muži bývalé rodiny nezemřou.

Pokud některá z dědiček úřadu úmyslně odmítá předat titul novému kandidátovi, nebo dokonce pohrdne svým dědictvím, bude považována za mrtvou a její rod symbolicky vymře. Výsada se předá sesterskému rodu a Rada v budoucnu zvolí nový klan.

Royaneh zvolí dvě ženy ze své rodiny coby kuchařky pro sačema, aby během shromáždění v jeho domě bylo o hosty dobře postaráno. Není společenské, aby jeho lidé během shromáždění hladověli. Když sačem pořádá ve svém domě shromáždění, může připravit jídlo jeho žena. Je to čestné právo.

Royaneh mají právo napomínat nositele titulů, ale jenom ty, kteří se účastní Rady. Když držitelky sačemského titulu vybírají jednoho ze svých synů jako kandidáta, musí si vybrat takového, který je důvěryhodný, bezúhonný, čestný, a který spravuje své vlastní záležitosti. Živí svou rodinu a vůči svému národu se osvědčil jako věrný muž.

Kandidát na úřad náčelníka Sdružení, nesmí být otcem již stávajícího sačema. Pokud se muži ani ženy nedokáží shodnout, kterého ze dvou kandidátů zvolit, je záležitost předložena sačemům rodu, a ti rozhodnou. Pokud se muži a ženy shodnou na jednom kandidátovi, bude jeho jméno postoupeno sesterským klanům k potvrzení. Potvrdí-li volbu, postoupí se schválení sačemům Sdružení, kteří volbu potvrdí a předloží bratraneckým náčelníkům. Potvrdí-li bratranecké klany jméno, bude kandidát uveden do úřadu při řádném obřadu udělování náčelnického úřadu.