Pomsta - Nahkohe

Pomsta


Lehký vítr vane z jihu
Nad vlnícími se vodami
Proti proudu klikaté řeky
Neplují Francouzi sami
Za nimi je Tamdóka
Na tekoucí klikaté stezce Wákpa Wakán
Skrz háje a louky
Francouzi zdatní vodáci
Za nimi mrštní válečníci Tamdóky
Pevná a jistá jsou vesla bílých mužů
Deset odhodlaných pronásledovatelů za nimi
Šest silných je francouzských paží
Vzadu Du Luth

Deset je šlachovitých dakotských paží
Vzadu je Tamdóka
Oba svorně popohánějí své muže
Závod o život
Přes klidné Pláně
Rákosím lemovanou řeku
Dva letící šípy
Modrá volavka vylétá z rákosí
Sotva předstihne vodáky
Stále napínají své silné paže

A lesy jsou tak hluboké
Do daleka se táhne prérie
Šero vlaží kraj rosou
Zastavily se kánoe na temném toku řeky
K odpočinku tak kýženému
Uprostřed ponurého lesa dva táborové ohně
Kolem nich ozářené unavené tváře
Tam Francouzi, onde Dakotové
Zchmuřené mlčenlivé tváře
Málo důvodu úsměvu u skromné večeře
V kruhu sedí
A tichý šepot listí
A šumění větru ve větvích
V dálce táhlé vytí osamělého vlka
Houkání sovy v korunách borovic
Oči šelem jsou pohledy mlčenlivých Dakotů
V mihotavé září plamenů
Připravení prolít krev
Francouzi jsou připraveni utkat se smrtí
Cvičení uměním lstí mazaných Algonkinů
Po jejích boku léta prožitá nahoře u Jezer
Poznají nebezpečí plížící se noční tmou
Předstírají spánek, ale oheň bude hořet do rána
Se zbraní po boku pod přikrývkou
Je půlnoc a Luna vychází
Je podivná, tichá a soumračná
Skrz ponurý les svítí
Na lukách se mihotá její zář
Dláždí cestu mihotavou temné řece
Vítr usnul v jeskyni srdci vzdálených hor
Bludičky číhají nad močály
Mlha se plíží mezi stromy
Tiše, tichými kroky smrti
Kráčej tiše, kráčej tiše ó Měsíčku
Skrz šedé a rozbité mraky
Neboť země spí a ulehčuje unavené duši
I potok zapomněl zurčet
Hle v povětří však cizí zvuk!
Jako dech chladu letního podvečera
Nízko se krčí stínové tvary
Tiché kroky šedého rána
Plíží se obezřetně coby had
Ve stínech borových kmenů se plíží
Panteří oči se lesknou
Zří spící bílé muže v snědé pravici bojovou palici
V levici ostrý nůž
Blíž a blíž duchové bitevních polích
Blíž ke spáčům
„Leverais!“ Vstávejte!“
Zazněl varovný výkřik tmou
Zaduněly výstřely
Z vrcholků borovic křičela kvíčala
Tmou prchají přeživší Dakotové
Jeden z nich je Tamdóka
„Vy synové Unktéheeo! Vraťte se ke svým matkám!“
Zní Francouzův hlas

Ta-Te-Psina
V šedi jitra
Dříve než slunce vykouklo nad obzor
Cesta jejich pokračovala
Dřeli se proti proudu rychlé řeky
Směrem k Jezeru duchů
A našli vesnici Akee-pá-kee-tin na ostrůvku uprostřed jezera
Velkorysý muž byl náčelník
Jeho tvář byla temná zármutkem
„Statečný Wazi-Kuté je muž a jeho srdce je čisté jako sluneční svit.“
„Však je to hlava zrádného klanu a had v křoví je Tamdóka“

A dál vedla cesta přes jezera k širokému Gitchee Seebee
K Velké řece Mississippi
A přes pláně ke Gitchee Gumee k Hořejšímu jezeru
A dál do hřmotu bělostného vodopádu, kde se mohutné vody valí a padají
Do rozeklané hlubiny
A pějí svůj dunivý zpěv
Jsou v bezpečí a rozvinuli plachtu
A hle, na úpatí mlžného kopce prastaré wigvamy Odžibwejů
Dlouho již tomu, co Duluth spatřil ten zjev
V neporušeném pralese mezi borovicemi a cedry
Stoupal k nebi dým coby úlitby starých druidů
Útočiště pro poutníky před bouřemi


Rychlý západní vítr zpíval v plachtách
A člun letěl, jako pták
Mezi zelenými kopci v údolí a temnými skalisky v soutěskách
K pevnosti v Gáh-mah-na-ték-wáhk
Tam na břehu velkolepé zátoky zálivu Thunder
Kde se šedé skály tyčí k nebesům, a kde spí Kamenný obr
A duch bouří hřmí
A Makinak zvedá svou obrovskou postavu
A prsa mu zalévá modř valících se vod
A ostrov Wau-ga-bá-mé stojící v čarovném zálivu Cha-quam-e-gon
Odkud vede vodní cesta podél Ké-we-naw
A člun unáší proudy bílých vlasů vln
Ó, jak podmanivý je hukot proudů a uprostřed noci snů
Sladký sen
Velký králík měsíc na nebi
Z hlav javorů padá červenozlaté peří
Na lukách truchlí růže i lilie
Sténající duby rozhazují jehnědy
A chmurné větry se potulují pláněmi
Je záři blížícího se mlžného podzimu
Z dalekých severních bažin přilétají husy a kachny divoké
V hejnech se shromažďují jeřábi
Dech večera je chladný
Divoká rýže sklizená ve vacích
Michabo kouří svou dýmku
Zasněné indiánské léto na chvíli obrátí své krásné oči
A ohlédne se přes rameno
Spatřiv přicházejícího ducha zimy
Mocného Wazíye

V poledne rudé slunce shlíží na Kathágu
A rychlí lovci pronásledují bizony
Statečný Ta-té-psin kráčí po boku Winony
Svou holí hledá cestu
Vedle něj šedý pes, ostražitý Wicháka
Již nevidomý je náčelník ve svých letech
Dny jeho se krátí
Sedí náčelník v teplém a snovém oparu podzimního léta
Věrný pes hlavu na klíně
Na mrtvé suché větvi sedí vrána
A tázavě se dívá na starého muže
U řeky děti skotačí
U něj sedí Winona

„Má dcero. Nevidím tvou tvář, však cítím dlouhé prameny tvých vlasů“
„Vzpomínám na dny, které jsou pryč“
„Kdy Sisóka věrná a krásná spávala v týpí rychlonohého Ta-té-psina“
„Uplynulá léta zlomila mé kopí a z luku vzala mi tětivu“
„Jako šedý vlk při západu slunce“
„Lesem a loukou běhaly nohy Ta-té-psinovy“
„Ty dny jsou pryč, už jenom temně bloudí kolem mě“
„Jako bledá tvář měsíce smutně mi šeptá do ucha“
„Vidím hroby příbuzných a země duchů je blízko“
„Smrt kráčí po mém boku a je můj stín“
„Chladná zima se blíží a hlad usadí se v týpí“
„Kdo přinese mi jelena či maso medvěda a bizona?“
„Vždyť příbuzní již loví v zemi stínů“
„Ve stáří jsem opuštěný, sám“
„Musím zemřít hladem?“
„Winono, Tamdóka může ještě rozradostnit srdce starého a slepého otce“
„Synovi náčelníka řekni slib“
„Je to lovec s rychlýma nohama“
„A dobří duchové mu šípy opeří“
„A chladná zima bude svátkem“

„Otče! Zdalipak by se tvé srdce radovalo ze smrti Winony?“
„Má zemřít v smutném týpí lstivého Tamdóky?“
„Vždyť miluji bílého náčelníka a čekám na jeho návrat“
„Do země Dakotů“
„Až odejdou studené větry zimy“
„A bílé roucho lesy odloží“
„Přinese oheň Wakínyan“
„Bílý náčelník bude sedět v chýši na Setkání vod“
„Otče posečkej! On statečný se vrátí do Kathágy“
„A pokud ne?“

„Půjde Winona za medvědem a mývalem“
„Do jejich brlohů v lese“
„Je silná a umí zacházet s kopím“
„Natáhne tětivu pevného luku lovce“
„Rychle poběží po stopě jelena“
„Rychle poběží na sněžnicích“
„Krutá zima nás neudolá“

„Ach. Bílý náčelník se nikdy nevrátí“
„Jeho táborový oheň už nikdy nebude hořet“
„Truchlím, neboť má dcera miluje falešného přítele svého lidu“
„Vždyť ruce Bílého náčelníka jsou rudé krví Dakotů“
Stařec zasténal: „Micunksee! Micunksee!“
„Yun! He he! Micúnksee! Micúnksee!“
A lítostivý pes zakňučel, když zřel tvář svého pána

Wazíya
Wazíya sestoupil ze severu
Ze své domoviny věčné zimy
Jeho dech je hvízdající severní vítr
Jeho dotekem se zem v kámen promění
I jezera a řeky
Z nozder mu stoupá bílá pára
Víří závěje sněhu
Vrší je na hromady s hukotem oslepující bouře
Prchají před ním losi, bizoni, ba i medvědi
Je stále chladněji
Zmrzlé stromy pukají
Pukají ledy na jezerech
Bílá liška se schovala do nory
Na mohylách mrtvých vyjí v noci hladoví vlci
Přízraky se vkradly do vesnic
Silní lovci se krčí u ohňů
Svatí muži tančí
„Jíž více se nehněvej ó Wazije!“
Měsíc zmizel
Ba ani mýval dokonce ni medvěd neopustil brloh
Smrtelný dech severu ovanul zemi
Indiáni se bojí

Sušené zásoby masa, kukuřice a rýže zmizely
Hlad číhá přikrčený u dveří a čeká až oheň v chatě uhasne
A nyní přichází lstivý Tamdóka
„Hle, přináším vám dobrou náladu a jídlo!“
„Miluji přec slepého náčelníka a jeho dceru.“
„Hle, zde jsou Tamdókovy dary!“
Starý náčelník otevřel uši
„Jsem zatížen léty mnoha zim“
„Zemru a odejdu do země duchů!“
„Ale Winona je mladá a svobodná“
„Ať si její srdce samo vybere manžela!“
„To je slovo válečníka!“
Tamdóka prudce opustil chýši
„Ať zemře!“ zavrčel na odchodnou
Winona se vydala na cestu
Na sněžnicích se hnala lesem
Přes louku a ledem pokrytou pláň
Houštinami červených dubů sledovala stopy jelenů

Od východu do západu slunce se hnala
Tábořila v chladném sněhu si ustlala
Šeré sově dávala přednost před matným měsícem
Z vrcholku stromů poslouchala její nářek  
A strašlivý hladový křik šedých vlků v ranním šeru
Studený a hladový severák honil vlky, srny i Winonu  
Za soumraku slunce sedí
Luk u nohou a toulec z vydří kůže  
„Co zvolit si mám?“ Smrt, či náruč Tamdokovu!“
Zemru a má duše se bude radovat v daleké letní zemi duchů
Možná, že tam bude i můj Bílý náčelník
Jenom sny
Tmavé vlasy jí provlál severní vítr
„On přijde, neboť to slíbil!“
„Můj bílý orle, on přijde!“
Smutně zpívala
A v tu z temného úkrytu vylezla laň
Winona uchopila luk
Z třesoucí se tětivy zahučel ostrý šíp
Bílý sníh byl pokropen šarlatem
Za sebou noci táhla kořist
A průvodcem ji byla chladně zářící hvězda
A krev laně ucítili vlci a rychle po stopě letí přisluhovači hladu
V rákosí na okraji louky se lesknou jejich divoké dravé oči
Její srdce je však srdcem bojovníka
Z pochvy vytasila nůž
Nechala vlkům stehno a na větev ho přivázala  
Rozzuření vlci bojovali a krváceli
Jejich ostré tesáky trhaly své vlastní
A požírají maso živých
Zuří a vrčí a nocí se ozývá vytí
Dívka se však nebojí a čeká na kuropění
Hněv Severu se nakonec utišil
Z jihu se vrátil tanec a veselí
Z brlohů vyšli mývalové a medvědi
Winona je statečná a obratná lovkyně
A chata jejího otce se opět smála
Dlouhá zima slábne

Poslové jara
Kachny divoké, červenka a na prériích vykukují krokusy
O Bílém náčelníkovi všichni mlčí
Tatépsina se s modrými maceškami do země duchů se vydal
Ve spánku odešel
Winona samotná stála sama u hrobů příbuzných
Dubnový déšť padá na lesy
Na jeho hrob Winoniny slzy
Jako neviditelné duše příbuzných
„Bolestný je můj žal!“
„Mluvím ústy umírajících!“
„Bolestný je můj žal!“
„Jenom vesmír je věčný!“
"Jen země trvá!"