Hlavní nabídka:
Nové vyznání
V roce 1735 se ve vesnici Ganowauges narodil Ganeodiyo. Pocházel ze starodávného rodu seneckých sačemů, klanu Želv. I když měl Ganeodiyo dobrý původ, většinu svého života prozahálel a nic významného neudělal. Ale tenkrát na tom byli podobně všichni Irokézové. Pili, byli násilničtí a nepřístupní. Zkrátka byli na dně.
Ganeodiyo, známý také jako Handsomelake v pozdějších letech svého života vážně onemocněl a téměř zemřel. Ve chvíli, kdy se už loučil se svým životem, navštívili ho tři duchovní bytosti v lidské podobě. Byli to poslové Velkého ducha. Ty bytosti měli v rukou větvičky s nějakými bobulemi, které když Ganeodiyo pojedl, okamžitě se uzdravil. Duchové mu vysvětlili, že ho Stvořitel povolal k tomu, aby pomohl lidem vrátit se k dobrému životu.
Ganeodiyo tehdy žil ve vesnici Cornplanter na řece Alleghany (Pennsylvanie) odkud se okamžitě vydal kázat do všech vesnic Lidu dlouhého domu.
Ganeodiyo byl předtím ve vidění přenesen do nebes, aby mohl lidem popsat, co je čeká, když budou žít dobrý život. Byl také přenesen do podsvětí, kde uviděl to, co čeká hříšníky, aby je mohl varovat.
Prorok zemřel v roce 1805 a jeho nástupcem se stal věrný následovník Sasehawa (Johnson) z podkmene Tonawanda. Sasehawa byl velmi horlivý duchovní vůdce a učitel. Byl to synovec Rudého Kabátu a narodil se ve vesnici Ganowauges v roce 1774.
Sasehawa využíval pravidelných irokézských shromáždění, které trvaly dva nebo i tři dny, aby lidem kázal nové božské poselství. Duch zemřelého Ganeodiyea ho pravidelně navštěvoval a předával mu instrukce. Čas od času mu božské myšlenky zprostředkovali nebeští ptáci.
Abraham La Fort v říjnu roku 1847 na jednom z těchto shromáždění promluvil:
„Sledujte dění v přírodě. Každý rok je rozdělený do několika období, a každé období přináší své vlastní plody. Nebeští ptáci, ačkoli jsou odění do stejného oblečení z peří, jsou rozděleni do mnoha druhů. Nikdy ale nevidíte, že by se jeden druh smísil s druhým. Tak je to i s polní a lesní zvěří. Každý druh má svá vlastní pravidla, podle kterých se řídí. Tyto rozdíly mezi všemi učinil Stvořitel. To nejde změnit a týká se to i nás lidí. I lidstvo je stvořeno do různých druhů, které jsou od sebe odděleny, mají své zvyky, zákony a náboženství.
Když se indiáni drželi svého původního náboženství, byli silní a dobře se jim dařilo. Zato byli svému Stvořiteli vděční a ctili jej. To se ale změnilo, když jim zkřížil cestu věčně nepokojný a ambiciózní duch bledých obličejů. Život indiána se od té doby změnil k mnohem horšímu. Velký duch, ale povolal Ganeodiyea, aby indiánům odhalil jeho vůli."
A takto na shromážděních promlouval Sasehawa:
„Mohawkové, Onondagové, Senekové, děti Oneidové, Kayugové a Tuskarorové! Shromáždili jsme se zde, abychom naslouchali hlasu Velkého ducha, jak nám ho z nebe sdělil skrze Ganeodiyea. Sačemové, válečnici, ženy a děti – srdečně vítejte!
Slunce už je vysoko na své cestě a můj čas je omezen. Až bude slunce ohlašovat poledne, musím skončit. Mám tedy naspěch. Naslouchejte Velkému duchu prosím s největší pozorností a berte vážně vše, co vám dnes řeknu. Přemýšlejte o tom pečlivě. Je to ve váš prospěch a prospěch vašich dětí. Děkuji Velkému duchu, že jsem se něčeho takového mohl dočkat.
Velký duch z nebes vidí utrpení svých rudých dětí. Dobře vidí jejich úpadek, který jim způsobila hlavně ohnivá voda. Mějte se mnou strpení, protože si musím všechny myšlenky pečlivě připravit.
Bylo to v měsíci červnu, když Ganeodiyo těžce onemocněl. Když se loučil se svým životem, díval se na noční hvězdnou oblohu a děkoval Stvořiteli za vše, co pro něj učinil. Ráno se chtěl rozloučit ještě se svou rodinou, přáteli, a hlavně svými bratry – Pěstitelem kukuřice a Černým hadem. Než se tam stačili všichni shromáždit, upadl Ganeodiyo do bezvědomí. Černý had se sklonil nad jeho pohovkou a shledal, že je bratrovo tělo teplé. To bylo za ranní rosy, ale když slunce vystoupalo vysoko na oblohu, začalo jeho srdce opět tlouct a on otevřel oči. Černý had se ho zeptal, jestli je jeho mysl přítomná, ale on odpověděl, že ne. Když odpoledne znovu otevřel oči, bratr mu položil stejnou otázku a Ganeodiyo odpověděl, že ho navštívili tři svatí muži. Každý z nich měl v ruce větvičku s bobulemi. Jeden z nich mu řekl, že ho přišli utěšit a uzdravit ho. Snědl ty bobule a znovu se mu vrátilo zdraví. Jeho zázračně uzdravení může dosvědčit mnoho lidí.
Ganeodiyo poté předstoupil před kmenovou radu a promluvil k lidem. Řekl, že byl Velkým duchem vybrán k tomu, aby hlásal boží připomínky a vyučoval.
Stvořitelovy zákony jsou dobré a čisté, ale lidé na ně zapomněli a věnuji se raději pití ohnivé vody. Velký duch říká, abychom toho zanechali. Naši předkové přijali od bledých obličejů ohnivou vodu a způsobili národu krizi. Ohnivá voda není pro nás. Byla udělaná bílými lidmi daleko za velkými vodami. Pro bělocha je to lék, ale i oni porušili zákony svého Tvůrce. Opilost je velké zlo a působí utrpení. Velký duch je tím zarmoucený. Nikdy si nepřál, aby mezi jeho rudými dětmi bylo tolik zla. Ale nenechal nás na holičkách a poslal nám učitele, abychom věděli, jak bezpečně kráčet cestou života.
Velký duch udělal muže a ženu a chtěl, aby se vzájemně milovali a byli si věrní. Stvořitel si oškliví podvodníky a pokrytce. Poslouchejte jeho příkazy a zemřete šťastní. Některé ženy jsou dnes nevěrné. Nyní mají velkou příležitost stát se lepšími. Mezi indiány je mnoho sirotků a chudých dětí, které by mohl někdo adoptovat. Pokud se o ně postaráme, Velký duch si toho všimne a bude se radovat. K sirotkům se musíme chovat citlivě a laskavě.
Své děti rodiče musí stále učit, jak se mají chovat a mít úctu ke Stvořiteli. Rodiče musí děti střežit před nevhodnými sňatky. Svatbu dohodnou rodiče a potom s tím seznámí své děti. Pokud ti mladí v manželství nejsou šťastní, v míru se rozejdou a nestane se nic špatného.
Za narození dítěte musí rodiče děkovat Velkému duchu, protože to je velký dar a důkaz jeho lásky. Rodiče učte děti, jaké jsou jejich povinnosti vůči Velkému duchu, rodičům a lidem. Děti by měly poslouchat rodiče, a ty kdo se o ně starají. Neposlušné děti působí velké starosti, zraňují rodičovské city a často je přivádějí k zoufalství. Děti nesmí dovolit, aby jejich rodiče ve stáří trpěli. Buďte k nim laskaví a podporujte je. Milujte je a ctěte. Opustit manželku nebo děti je velká špatnost. Je špatné, aby tchán nebo tchyně trápili zetě, či snachu. Měli by se k nim chovat, jako k vlastním. Rodiče by se neměli hádat před svými malými dětmi. Ty to slyší a jsou z toho smutné.
Když Stvořitel udělal Zemi, nikdy nezamýšlel, aby se s ní obchodovalo. Měla patřit všem pozemským stvořením. Naši sačemové toto pravidlo porušili a nyní máme jen několik malých rezervací. Sačemové a starší muži! Nesmíte prodávat naši zemi. Jde o budoucnost našich dětí. Naše víra nám ukládá, abychom zachovali domovy našim dětem. Kdokoli prodává naši zemi, uráží Velkého ducha a musí očekávat posmrtný trest.
Sačemové, strážci víry, válečníci, ženy a děti. Je už poledne a já musím končit. Uchovejte si v mysli všechno, co jsem vám říkal. Děkuji vám za vaši trpělivou pozornost. Přijďte sem zítra zase.“
Druhý den Sasehawa pokračoval v proslovu:
„Příbuzní moji! Otevřete uši a naslouchejte! Shromáždili jsme se tady národy Dlouhého domu a hodina je pokročilá. Jsem rád, že vás vidím. Velký duch se na nás dívá, slyší naše slova a zná naše myšlenky. Raduje se z toho, že nás tady vidí shromážděné v jednotě. Slunce je vysoko a brzy dosáhne středu nebe. Musím si proto pospíšit. Poslouchejte pozorně a přemýšlejte! Děkuji Stvořiteli, že nás nenechal tápat ve tmě.
Poradci, válečníci, matky a děti! Poslouchejte dobré rady a uložte si je hluboko do vašeho srdce! Náš Stvořitel nám dovolil, abychom si opatřovali maso lovem. Někdy se stává, že když je muž dlouho na lovu, vezme si jeho manželka jiného manžela. To je velká špatnost.
Je špatné, aby matka trestala děti prutem. Stvořitel nikdy nezamýšlel, aby děti byly mrskány a bity. K potrestání tvrdošíjného dítěte stačí, když ho ponoříte pod vodu. To stačí. Když dítě slíbí, že už bude hodné, zastavíte to.
Sluší se, abyste zemřelému pohlédli do tváře a promluvili s ním. Dejte mu vědět, že jeho odchodu litujete. Řekněte jim, že se s nimi znovu v budoucnu setkáte. Oni to uslyší a zapamatují si to.
Poslouchejte! Náš Stvořitel udělal zemi, umístil na ní člověka a naučil jej, jak se chovat. Všechno zařídil tak, aby člověku na zemi nic nechybělo. Vzdejme mu za to díky svátkem díkuvzdání. Také slavme Tanec peří. Svátek musí trvat čtyři dny. Nejdříve se slaví Tanec peří, druhý den Tanec díkuvzdání, třetí den Zpěv díkuvzdání a naposledy Kamenná broskev. Tímto vzdáme díky našemu dědečkovi Henovi (Hrom) a jeho pomocníkům. Tanec peří a Tanec díkuvzdání patří našemu Tvůrci. Zpěv díkuvzdání patří našim dědečkům. Během tohoto obřadu jim posíláme tabákový kouř. Také vzdáme hold naší matce Zemi, protože ona je naše příbuzná. Všechny tyto věci jsou požadované, aby se vykonaly za denního světla.
Poslouchejte! Máme různá roční období, která se mění. Období chladu je dobré pro lov a zábavu. Pátého dne měsíce Nisgowukno (únor) máme výroční svátek díkuvzdání našemu Stvořiteli. Během tohoto svátku mu dokazujeme naši oddanost, tím, že se účastníme všech obřadů.
Čtyři poslové Velkého ducha na nás stále dohlížejí. Ganeodiyo, který byl vzat do nebe, se jednou díval na zem a spatřil chudého muže nuzného zjevu. Byl to opilec, který žil kvůli alkoholu jako chudák. Viděl také ženu, která byla sobecká a neznala pohostinnost. Starala se jenom o to, aby nashromáždila co nejvíc majetku. Ten si ale do nebe nevezme. Řekněte to všem lidem. Viděl také muže nést velké kusy masa, které pak rozdával potřebným. Ten člověk je požehnaný. Viděl také na zemi proudy krve. To způsobuje ohnivá voda, když bratr zabijí bratra a přítel přítele. Viděl na zemi kouř z nesčetných lihovarů, který stoupal do nebe a stínil světlo slunce. Viděl velký dům udělaný bledými obličeji. Bylo to vězení, kde jsou pouta, provazy a biče. Tam žijí ti, kdo propadli kouzlu ohnivé vody. Náš Stvořitel nám přikazuje, abychom s tím přestali.
Stvořitel miluje ty, kdo ho poslouchají, ale je smutný, když vidí, jak jeho děti chodí různými cestami. Těší ho, když vidí, jak lidé žijí spolu v harmonii a míru. Ohnivá voda vytváří neshody a rozdělení. Díky ní hodně lidí zemřelo nepřirozenou smrtí. Mnozí zmrzli nebo uhořeli a další se zase utopili.
Přátelé! Ti, kdo pijí ohnivou vodu, jsou trestání ještě zde na zemi. Mnozí sedí ve vězení bledých obličejů. Někdo říká, že pití ohnivé vody je jako jídlo. Dobře udělejme pokus. Svoláme dvě rady. Nechť se shromáždi ti, kdo užívají ohnivou vodu, a ať se shromáždí ti, kdo jí nepijí. Uvidíte ten velký rozdíl. Shromáždění opilců skončí výtržností a vřavou, zatímco ti druzí budou jednat harmonicky a v míru.
Všichni lidé jsou si před Velkým duchem rovní, ale každý dostal jiný dar. Nikdo z vás sám sebe nestvořil. Vše co máme pochází z rukou Stvořitele. Jsme všichni příbuzní, poroto bychom se měli mít rádi. Měli bychom se starat a chudé. Ráno poděkujme za nový den a světlo slunce. V noci poděkujme za ten den a poprosme o sílu a odpočinek do dalšího. Nenechejte se přemoci zlobou. Když máte s někým spor, mluvte klidně a snažte se rozvíjet přátelství.
Poradci, válečníci, ženy a děti! Nyní si musím jít odpočinout. Děkuji, že tak trpělivě nasloucháte. Prosím, přijďte zítra zase.“
Třetí den zahájili shromáždění strážci víry několika krátkými proslovy, načež Sasehawa pokračoval v jeho duchovním vyučování:
„Přátelé a příbuzní naslouchejte! Je dobře, že dbáme na staré zvyky a pěkně jsme se tady vzájemně přivítali. Včera jsem se opomenul zmínit o tom, že úřad strážců víry je velmi důležitý. Jsou to strážci našich posvátných tajemství. Stejnou práci budou mít i v nebesích. Pokud budou své povinnosti zanedbávat, čeká je hrozný trest.
U všech svátků díkuvzdání by měla být k dispozici zvěřina, ale jelikož jsme obklopení bledými obličeji, zakrátko budou všechny lesy vykáceny a nebude žádná zvěřina, kterou by indiáni mohli použít během svátků. Proto musíme užívat maso domácích zvířat. Na tom není nic špatného. Bledé obličeje jsou všude kolem nás. Nedá se nic dělat, musíme žít podobně jako oni, ale bez hříchu. Můžeme chovat dobytek a mít pohodlný dům. Na tom není nic zlého. Ale nežijme tak, jak oni žijí.
Poslouchejte! Stvořitel nám udělal velkou laskavost, že nám dal Tři sestry. Za to musíme být vděční. Po žních by se mělo konat díkuvzdání. Tak ukážete, že jste vděční. Dostali jsme také tabák. Tato rostlina je dobrý lék. Nemocný děkuje Velkému duchu tabákem. Tabák je požehnaný. Je odměnou pro léčitele za jejich služby. Nic víc nepotřebuje. Radost z toho, že někomu zachránil život je pro něj ta nejlepší odměna.
Naše zvyky jsou jiné, než zvyky bledých obličejů. Proto bychom se s nimi neměli navzájem ženit.
Jsou jenom dvě cesty. Jedna vede do domu štěstí a ta druhá do domů mučení. Každý si musí vybrat, po které cestě se vydá. Ale nemyslete si, že se někdo hříšný dostane do domů štěstí. Ne. Jsou tam strážní, kteří ty cesty hlídají.
Stvořitel nás udělal jako společenské bytosti. Proto se navzájem navštěvujeme a hostíme se. Nesmíme krást. Kdokoli spoléhá na Velkého ducha, nemá nedostatek. To musíme učit i naše děti. Mějme úctu ke starým lidem. Mnoho toho zažili a utrpení měli až dost. Buďte k nim laskaví a starejme se o ně. Taková je vůle Velkého ducha.
Je u nás zvyk truchlit pro mrtvého jeden rok. To není dobré, protože kvůli tomu umírá mnoho dětí. Nesmí se truchlit více než deset dnů, ale mrtvému musí být prokázaná úcta.
Stvořitel udělal světlo a tmu. Vytvořil slunce, aby svítilo a hřálo. Vytvořil měsíc, aby svítil za noci a ochladil zem po parném dnu. Když lidstvo selže, slunce nebude svítit a temnota pokryje zemi, jako černý kouř. Potom vylezou všechny příšery a jedovatá zvířata. Před touto zkázou Velký duch k sobě pozvedne všechny věrné.
Náš Stvořitel na nás shlíží a čtyři nebeské bytosti nás vidí. Radují se s našeho shromáždění. Je to už čtyřicet osmi let, kdy poprvé zaznělo toto kázání.
Poradci, válečníci, ženy a děti! Děkuji vám za vaši trpělivou pozornost. Velký duch, který vládne všem věcem, se na nás usmívá a ochrání vás před zlým.