Hlavní nabídka:
Hobomak
Tak se původně jmenovalo Westboro v Massachusetts. Bývalo tam jezírko Hochomocko a u něj stávala indiánská vesnice. Jednoho dne si kráska Iano měla brát za manžela mladého náčelníka Sassaka, proto byla ves plna ruchu. Vše bylo připraveno k hostině a lidé se na ní těšili. Akorát nevěsta nějak chyběla. Nějaká dívka ji spatřila, jak s rošťáckým úsměvem mizí v lese a předpokládala, že má v úmyslu hrát si se Sassakem na schovávanou. Nicméně den se chýlil ke konci a panna nijak nepřicházela. Mezitím přišel do vesnice Wequoash s uloveným panterem, kterého zabil na Bostonském vrchu. Lovec se jako obvykle chlubil svou dovedností. Jelikož se kdysi ucházel o Ianinu ruku, projevil obavu nad její nepřítomnosti. Nakonec začalo pátrání a trvalo dva dny, než bylo dívčino tělo nalezeno na břehu jezera. Na pohřbu nikdo nenaříkal tak žalostně jako Wequoash. Sassakus zase kvůli ztrátě snoubenky onemocněl a chřadl na duchu tak moc, až nakonec zemřel. Celou tu dobu se o něj staral Wequoash. Jako nejsilnější a nejstatečnější z celého kmene se Wequoash stal náčelníkem. O rok později seděl sagamore v zamyšlení na břehu, když tu z mlhy vyplula kánoe a mířila přímo k němu. Člun se blížil a mlha nad nim vytvořila Ianinu podobu. Pak se zjevení ztratilo. To se opakovalo i příští rok, ale tentokrát duch promluvil: „Už jen jednou!“ Potřetí ho osud zavedl na ono místo, a on tentokrát povolal vesničany: „Toto je den mé smrti. Dopustil jsem se zla. Sassakus byl váš náčelník. Záviděl jsem mu štěstí a dal mu jed, když jsem se o něj staral. A co hůř, Ianinu jsem v den svatby honil na jezeře v kánoi v předstíraném závodě. Uprostřed jezera jsem udělal díru do její kánoe a ona se utopila. To, protože mne odmítla. Hle, již přichází!“ Když domluvil, kánoe vyplula z mlhy, Wequoash do ní nastoupil a se skloněnou hlavou odplul pryč. Vesničané z mlhy zaslechli hlas: „Nyní nastala má hodina!“ a pak děsivě zahřmělo. Kdykoli tím místem vesloval nějaký indián, upustil do vody kámen a ten pomník je tam vidět dodnes.