Kraj pod Smutným měsícem - XVIII. - Ohio - Nahkohe

Země pod Smutným Měsícem

Osmnáctá kapitola - Ohio

Rok 1789

Simon Kenton se s ironickým pobavením díval na „drzost“ skupiny Šavanů, která si zřídila zimní tábořiště blízko Maysville. Indiáni tam lovili a zálesák se jedné lednové noci rozhodl zkontrolovat jejich počínání. Překročil řeku a opatrně se k nim přiblížil. Pozoroval, jak sedí kolem ohně, zpracovávají kůže, solí maso a taví lůj. Bylo jich jen osmnáct a usadili se u Straight Creek. Bylo zřejmé, že se jedná o loveckou, a ne válečnou skupinu. Sledoval je tak dlouho, dokud se neuložili ke spánku, a pak se vrátil. Byl přesvědčen, že z jejich strany nehrozí žádné nebezpečí. Sousedi ovšem tak klidní nebyli. Kenton je chtěl nechat na pokoji, neboť je svým způsobem chápal. Už totiž nemohli lovit na tradičním území v Kentucky, tak se pohybovali na místech, kde to ještě šlo.

Ovšem s nastávajícím jarem se z ohrad a stájí začaly opět ztrácet koně. Šavani je potřebovali pro přesun na sever a odvoz zimních kožešin. A tím také skončili Kentonovy empatie vůči nim. Zálesák shromáždil šedesát dobrovolníků a na kánoích s nimi odplul k ústí Straight Creek. Několik kilometrů od tábora schovali plavidla a vedeni zkušeným stopařem směřovali k táboru. Indiáni v tu chvíli zrovna nakládali své zboží a chystali se k odchodu.

Mladý John Kinsaulla měl však smůlu, když zakopl o kořen stromu a nechtěně vystřelil z pušky. Šavani okamžitě zmizeli v hlubinách lesa, přičemž nechali část kořisti za sebou. Útočníci po nich vypálili a podařilo se jim tři zasáhnout. Byli však zraněni jen lehce, neboť se ihned zvedli na nohy a pokračovali v útěku. Američané postupovali opatrně táborem a dávali si pozor na případnou léčku. Pokračovali dál po stopách krve. Ty se však brzy ztratily, jelikož si indiáni rány nejspíše ošetřili a pokračovali v úniku.

Po návratu do opuštěného tábora se zjistilo, že hraničáři zachránili patnáct koní i s nákladem. A bylo toho vskutku dost. Sušené a uzené jelení a medvědí maso. Devět medvědích kůží, třicet jeleních, několik set kilo loje a tucet velkých kožených pytlů naplněných čistým medvědím sádlem. Mezi věcmi byly i nějaké přikrývky a další tábornické vybavení. Když Kenton přikázal potraviny a kůže spálit, setkal se s hlasitými protesty, neboť to byly hodnotné věci v ceně několika set dolarů. Zálesák se zamračil: „Všechno se to spálí! Všechno! Nestojí to za to! Nemůžeme si dovolit starat se o tak velký náklad. Nevíme kolik těch rudochů ve skutečnosti je, a kdykoli se mohou vrátit. Takže pánové, spalte to! Hned!“ Zakrátko vyšlehl k nebi vysoký plamen a nad stromy se vznášel hustý oblak tmavého kouře.

Sotva Američané překonali Ohio, rozdělili se. Jedna skupina odvedla koně zpět do Maysville, ta druhá se vrátila na kánoích. Zhruba půl hodiny poté, co opustili tábor, tam dorazila cirka stovka Šavanů a bylo jisté, že při pohledu na zničené zboží toužili po pomstě.

***

Indiáni obnovili útoky na Kentucky v nebývalé intenzitě. Nájezdy to nebyli nikterak velké, za to však časté a téměř každodenní. A cílem nebyly jen osamocené sruby v severní části Kentucky, ale Šavani si troufali i hluboko do vnitrozemí, kde, již byly zavedeny velké sídliště Harrodsburg, Danville a Stanford. Lodě vystěhovalců byly napadány po desítkách a nyní se i více zabíjelo, než zajímalo.

V Ohiu byly založeny osady Symmes City, Losantiville a Columbia, a ty se také stávaly terčem útoků. I tam byli zranění a mrtví. Opevněné sruby musely být nedílnou součástí nových sídlišť. Mezi padlými byli i kapitán Charles Builderback z Lexingtonu, jeden z hlavních aktérů masakru moravských indiánů v Gnadenhutten. Jeho žena byla nucena sledovat, jak mu indiáni postupně uřízli uši, nos, palce a penis, než jeho utrpení ukončil úder tomahawku.

***

Mezitím se o indiánském území spekulovalo i v Evropě. Jistý americký pozemkový spekulant Joel Barlow nebyl zrovna úspěšný. Snažil se ve Francii prodávat pozemky v Ohiu na základě smlouvy Scioto Tract. Barlow nebyl zrovna dobrý prodejce a jeho nadšení začalo slábnout a možná by se vrátil do vlasti, kdyby se nestaly dvě důležité události. První z nich byla, když potkal sympatického Londýňana, kterého popsal jako „Angličana s odvážným a podnikavým duchem a dobrou prozíravostí“. A bylo hodně ironické, že se ten člověk jmenoval William Playfair, čili William Férový hráč, ačkoli to byl chronický podvodník. Jakmile Barlow nad karafou dobrého vína vysvětlil Playfairovi účel svého podnikáni, Férový Hráč zavětřil. Po třetím setkání oba uzavřeli partnerství, které mělo prodej pozemku v Ohiu Francouzům zatraktivnit.

A nahrála jim do karet ta druhá událost. Byl to pád Bastily a následná francouzská revoluce. Francie byla rázem v krvavé občanské válce, která způsobila velkou emigraci. Oba podnikatelé vydali briskně malou brožuru s názvem Prospectus for an Establishment on the Rivers Ohio and Scioto (Prospekt nabízející založení osady na řekách Ohio a Scioto). Při její přípravě se opírali především o brožuru napsanou Dr. Cutlerem a schválenou americkým geografem Thomasem Hutchinsem. Playfair jí obohatil a zkrášlil o ne zcela pravdivou frazeologii, opěvující krásy a bohatost Ohia. Není divu, že ho Barlow popsal jako člověka s „dobrou představivostí“. Prakticky přes noc se povodí Sciota stalo zemi zaslíbenou: „Podnebí je zdravé a příjemné. Mrazy jsou i v zimě téměř neznámé a řeka, nazývaná pro svou výjimečnost „krásná“, je bohatá na vynikající ryby obrovských rozměrů. Ušlechtilé lesy jsou složené ze stromů samovolně produkujících cukr (javor) a rostliny, které poskytují hotové svíčky (Voskovník obecný - cyrica cerifera). Zvěřina je hojná a její lov není narušován vlky, liškami, lvy ani tygry. Pár prasat se za dva nebo tři roky rozmnoží stokrát, aniž je třeba se o ně starat. Žádné daně, žádná vojenská služba.“ Brožurka vykrášlila Ohio coby samotný nebeský ráj, který nic nepřekoná. Byla tam i krásná barevná rytina o rozměrech 30 x 40 centimetrů. Nicméně nepřesnosti byly otřesné, jako třebaže oblast Seven Ranges je obývaná už od roku 1786. Ve skutečnosti ještě nebyla ani Američany zabrána. Navíc byly tyto pozemky kopcovité a kamenité a hustě zalesněné, a pro zemědělství nevhodné. A navíc byly plné velkých žlutých a měděných chřestýšů. Byla to ještě dokonalá divočina plná vlků, lišek, pum, kojotů a medvědů. A o indiánech se mlčelo úplně.

Přesto brožura splnila svůj účel. Playfair a Barlow prostřednictvím firmy Companie de Scioto bez větších obtíží prodali velké parcely pozemků, které měli oprávněné prodat. Nejoblíbenějším tématem konverzace při každém jednání byl ráj, který Francouzům nabízela Amerika. Svobodný a šťastný život na blažených březích řek Ohio a Scioto. Jednotlivci i rodiny investovali do pozemků celé své jmění se spokojeným pocitem dobré investice.

Joel Barlow byl nadmíru nadšen. Žel jen do té doby, než mu William Playfair se vším výdělkem upláchl. Samotná americká společnost Scioto Company doktora Manasseha Cutlera zkrachovala a s ní i kariéra geografa Spojených států Thomase Hutchinse a ministra financí Williama Duera. Spojené státy zažily svou první finanční krizi.

***

Fort Washington byl bezpochyby nejdůležitější stavbou, kterou dosud federální vláda na ohijské hranici vybudovala. Stavbu dostal na starost generál Josiah Harmar na konci jara. Druhého června jednotky majora Johna Doughtyho o počtu sto čtyřicet mužů zahájily stavební práce. Začaly přímo naproti ústí řeky Licking v bezprostřední blízkosti vesnice Losantiville. Muži tvrdě pracovali a dobře se chránili. Ačkoli občas viděli v dálce nějaké indiány, k žádnému útoku nedošlo. Na začátku zimy byla pevnost dokončena. Byla to impozantní stavba. Harmar do ní přivedl tři sta mužů a hodlal nad pevností převzít velení. Přál si, aby jí viděl prezident Washington, protože byl přesvědčen, že by ho opevnění ohromilo svou nedobytností, a tím, že nese jeho jméno.

Byla to pevná a mohutná pevnost z tesaného dřeva o rozloze pětapadesát metrů čtverečních. Měla čtyři rohové dvoupatrové opevněné sruby. A se svými přilehlými patnácti akry byla nejrozsáhlejší a neproniknutelnou vojenskou základnou Severozápadního teritoria. Harmar pochválil Doughtyho za dobře odvedenou práci a oznámil mu, ať se připraví na příjezd guvernéra Arthura St. Claira, který se zde příští měsíc usadí. Guvernér měl odtud pokračovat v rozdělení Ohia na jednotlivé okresy a učinit z Ohia skutečný stát.

***

Arthur St. Clair zatnul zuby kvůli bolesti působenou nepříjemnou dnou. Odložil pero a zanechal práce, aby si trochu ulevil. Bolest ho trápila i během schůzky s prezidentem Washingtonem, kdy si přál, aby neměl vůbec žádnou nohu, než aby musel snášet takovéto trápení. A nyní ho čekala cesta do té strašné divočiny. Opřel se v křesle a zamyslel se nad událostmi uplynulého dne. Prezident Washington konečně opět uvažuje ve vojenských souvislostech. Jeho projevy v Kongresu byly velmi účinné, co se týče opatření o ukončení indiánské hrozby na západní hranici. Snad poprvé byl Kongres plně informován o situaci, která panovala ve Virginii, v Kentucky, na řece Ohio a podél ohijské hranice. Indiáni tam působili obrovské škody na majetku a ztráty na životech. Prezident oznámil, že za posledních sedm let bylo jen na řece Ohio zabito a skalpováno více než patnáct set osadníků! (Pro srovnání, jen na území města New York bylo v roce 2012 spácháno 350 vražd. Byl to rok z nejméně zaznamenaných zločinů tohoto typu) Nikdo však neuvedl, kolik za tu dobu bylo zabito a vyhnáno indiánů. Nicméně prezidentovy informace na kongresmany zapůsobily a ti dali zelenou pro povolání milice z Virginie, Pensylvánie a Kentucky. Příkaz zněl: „Rozdrtit kmeny na západním území!“ Prezident předal rozkaz St. Clairovi, a ten zase generálu Harmarovi. Vláda se však obávala, aby to Britové v Detroitu nepovažovali za zásah proti nim. Válka s Británii by byla v tuto chvíli nežádoucí. Detroit měl tedy dostat zprávu, že plánovaný útok bude rozhodně veden jenom proti indiánům.

Než St. Clair zapečetil dopis adresovány detroitskému guvernérovi, napsal poslední odstavec: „Expedice, která se chystá, není namířena proti stanici, kterou máte tu čest velet, ani proti žádnému jinému místu, které je v současné době v držení vojsk Jeho britského Veličenstva, ale je podnikána s jediným záměrem pokořit a potrestat divoké kmeny, jejichž plenění se stalo nesnesitelným a jejichž krutosti se v poslední době staly urážkou nejen pro americký lid, ale pro celé lidstvo.“