Hlavní nabídka:
Nahpootee
Jakmile se od velehor zvednou běloskvoucí peřiny oblaků, je to velmi dobré. Tak je to s Nanabozhem. Je to už dlouhá doba, co chodil po zemi a jeho život byl pro nás jedno velké neznáme. Nyní, stejně jako oblaky z hor odhalily krásu kamenných štítů, staří mudřecové, vyprávějí pravdu o Nanabozhovi.
Odžibwejové mu říkali „Mishawabus“ – Velký králík, Menominiové „Manabush“ a měl i mnohá jiná jména. Někde mu říkali Jouskeha, jinde Messou, anebo Hiawatha. Jeho otcem byl Mudjekeewis -
Když Nanabozho povyrostl, poskakoval si jednou napříč wigvamem, až se země třásla. Když to zaslechl špatný Windegoo, podzemní zloduch, řekl si: „Ho, o co tady jde? Co stalo se? Nezrodil se kdesi velký manido?“ a jíž začal vymýšlet způsob, jako ho sprovodit ze světa.
Nanabozho však dlouho v králičí podobě nezůstal. Rychle vyrostl v statného mladého muže, který ovšem mohl na sebe brát podobu snad všech živých tvorů, ale nejraději měl lidskou podobu. Nanabozho měl rád lidi, a proto jim říkal „strýčkové.“ A přišel čas, kdy řekl babičce, že se bude muset vydat do světa, aby těm strýčkům pomáhal vylepšit životní úděl. Měl v sobě sílu otce Západního větru a po matce, pravnučce měsíce měl dobré srdce. Slabinu inu jednu přeci měl, jenžto byl i povahy prchlivé, takže občas neuváženě vybuchl. Celkově vzato byl však největším hrdinou svého věku a dobrým ochráncem indiánů.
Nanabozho dostal od babičky čtyři flétny, na které hrával své divné písně. Některé z nich byly velmi divné a vždy končívaly popěvkem: „He! He! Ho! Ho! Ha! Ha! Hi! Hi!“ Jiné zas byly určeny pro strýčky, jako například tato:
„Pomoc přináším vám, strýčkové moji,
Vaše zármutky a žaly proměním ve veselou písničku
Přinesu vám velký dar, přinesu vám oheň
Všichni se z jeho tepla budou těšit
Promění se Nanabozho
Jeho dílo bude vykonáno
Bude se o něm vyprávět
Strýčkové se budou radovat a tančit“
Tak jak Nanabozho zpíval, skutečně strýčkům pomáhal. Pořídil jim oheň, ukázal jim léčivé rostliny a kořeny dobré k jídlu a mnoho dalších věcí a oni za ním přicházeli, kdykoliv byli v nesnázích.
Jednou se konalo sezení zvláštních náčelníků, kterým předsedal Západní vítr. Na poradu přišli Nanabozhovi bratři Severák, Jižní a východní vítr a z Mléčné dráhy dokonce sestoupil i Nahpootee, čili Statný lovec. Jelikož žil Nanabozho v neustále osamělosti, pozval Nahpooteeho, aby se nastěhoval do jeho wigvamu, což bratr rád udělal. I on měl schopnost přeměňovat se v jiné tvory, ale jeho nejoblíbenějším proměněním byl vlk. V této podobě se často vydával na osamělé a dlouhé toulky divočinou.
Zloduch Windegoo neměl tolik moci, aby Nanabozhovi nějak vážně uškodil, přesto se o to často pokoušel. Nyní byl dvojnásobně rozvzteklen, neboť velmi záviděl štěstí obou sourozenců.
Jednoho dne se bratři přestěhovali daleko na osamělé místo na břehu velkého jezera, kterému se říkalo Zrcadlové, kvůli jeho skvělé hladině, na které se odráželo veškeré krásno z okolí. Zde si Nahpootee užíval lovecké výlety a hojně zásoboval wigvam čerstvým masem. Jenže Nanabozho brzy shledal, že se do jezerních hlubin přistěhoval i Windegoo, proto bratra varoval, aby se nikdy nepouštěl přes vodní hladinu, ale jezero vždy obcházel. Nahpootee na to zpočátku řádně myslel, ale časem na to zapomínal, poněvadž se mu nezdálo, že by z jezera něco hrozilo. A tak jednou v zimě, když se vracel z lovu, nechtělo se mu velké jezero obcházet a led přitom vypadal tak pevně a cesta k domovu o tolik kratší. Rozhodl se tudíž. Jenže když byl uprostřed cesty, led se pod ním probořil, jelikož to způsobil Windegoo, aby se nešťastníka zmocnil.
Jak se tak Nahpootee dlouho nevracel, pojal Nanabozho podezření, že se jeho milovanému bratrovi stalo něco zlého. Proto se ho jal hledat, a když byl na břehu jezera, spatřil mezi větvemi borovice Ookiskimunisewa -
„Co tam děláš?“ zeptal se Nanabozho
„Mám pro tebe zlou zprávu příteli. Windegoo chytil a zabil tvého bratra“, odpověděl Ledňáček, „právě se chystám vytáhnout jeho tělo, abych z něj udělal hostinu.“
Nanabozho byl plný vzteku, ale nedával to na sobě znát: „sestup dolů pěkný ptáčku, chtěl bych ti na krček pověsit tuto ozdobu. Ledňáček mu však nevěřil, proto Nanabozho naléhal: „Sestup a neměj žádný strach“ žadonil přátelsky, „dám ti tento krásný náhrdelník s bílou ulitou. Pověs si ho!“ Ledňáček nakonec sestoupil, ale v duchu si řekl, že si bude dávat dobrý pozor. Nanabozho mu na krk pověsil slíbený náhrdelník, a poté, co ho měl zezadu přivázat, byl to jenom trik, aby Ledňáčka uškrtil. Pták byl ovšem tuze obezřetný, proto při prvním náznaku podezření se Nanabozhovi vytrhl a uletěl. Na prsou mu však zůstala bílá skvrna, kterou dědí ledňáčkové po všechny generace.
Nanabozho měl zanedlouho sen, ve kterém ho navštívil Nahpootee, aby mu řekl, že za jeho smrt nenese nikdo odpovědnost, jelikož mu není souzeno pobývat na zemi. Jeho místo je totiž za velkými horami. Za místem, kde slunce odchází spát a ještě dál, kde se vesmírem vine Mléčná dráha.