Hlavní nabídka:
Wakan Waceepee
Bylo tam mnoho urostlých bojovníků
Sešli se k závodům z dalekých krajů bohatýrové mnozí
A bohaté hody byly připraveny
A zástupy se vesele bavily
Náčelník mystického klanu
Uspořádal hostinu pro Unktéhee
A vedl posvátný tanec Wacípee Wakán
Je to spolek přísežných bratrů
A tajemství každého z nich jsou posvátná
Pročež smrt rtům zrádným
Syn vysokého Wazí-
Je náčelníkem mystického řádu
Slyšte křik a dunění bubnů!
Z týpí vychází náčelník
Vysoko nad kopcem visí mrak
Válečník s orlími křídly, jehož doménou je luk a toulec
Pyšně vykročil bojovník
Pyšně se chlubil a posmíval ostatním
„Pohleďte na mě, vždyť jsem muž!
Mé nohy jsou rychlé jako západní vítr
S mývaly jsem běžel, a kde je los kabrňák?
Pojď! Kdo se odváží na Tamdóka?
Ohó! Ho! Hó-
Posmutněli neb chvástání chvástala nezní pěkně v uších
Ale jemu se vskutku nikdo nevyrovnal
Neboť jeho nohy měly křídla západního větru
Přihlásil se DuLuth
Přináší ostrý lovecký nůž s rohovou rukojetí a stříbrem
Slova válečníka jsou stručná
A tam uprostřed davu stála Winona se zářícíma očima a ruměncem ve tváři
Teď v dáli na západních pláních
Kráčelo slunce na konci své cesty
A vyšel statečný host
A za zvuku bubnu se vydali na zkoušku.
Jak hlasité bylo bubnování, tak hlasitá byla slova
A řvaly jako vodopád
Žena vysokého Wazi-
Matka chlubivého Tamdóky ve vznešeném rouchu
„Vsadím svůj poslední plášť na svého syna!“
A válečník se pyšnil matkou
Duluth výzvu přijal
„Tamdóka je rychlý ale jazyk jeho matky je rychlejší!“
„Slova válečníka jsou stručná!“
Slyšte! Křik a dunění bubnů!
Buben bije, náčelník mává vlajkou
Hřmí bouří tóny hlasů
Daleko nad prérií letí
Mezi stromy se blýská rychlá řeka
Hbitě vinou se hlubinami lesa
Ale hle! Náhle padá rychlonohý Francouz
Mizí jásající Tamdóka
Jako ostruhy na slabinách vraníka
Však podnítí výsměch a posměšky chlubila
A pryč jako vichřice se řítí
Duluth
Jako uragán šílený z hor
S hbitostí pantera skočí k cíli a uspěje
Uprostřed šíleného pokřiku
Hlas Winony jásá coby orlův výkřik na horách
Wakan Waceepee
Světla ohňů září do noci
Kol dokola tančí náčelník klanu
Chřestí posvátným Ta-
Dlouho a hlasitě na Chân-
Tlučou bubeníci kouzelnými paličkami
A tóny letí jako šumění větrů nad vodami
Pro hostinu byl zapálen oheň
Uchazeči do pevného bratrstva se postí a očišťují
Od hlavy k patě pomalování
Neboť Unktéhee má rád rudé pruhy barvy
S modrými pruhy prolínajícími se
Kdysi v hlubinách země temné a hluboké
Unktéhee a ohnivý Wakín-
Tuze a dlouho bojovali
A strašlivý hlomoz bitvy byl hlasitější než hrom
Hory se utrhly z pevných kořenů
A zvedaly se a klesaly vlny Jezer velikých
Balvany padaly
Pán vod zvítězil a Wakín-
S nenávistí v srdci navěky
Když Unktéhee dokončil zemi,
A zvířata a ptáky a ryby
I lidé na jeho pokyn vyšli
Ze samotného srdce velehor
„Vy jste synové Unktéheeho!“
„Jste Pány zvířat a ptáků a ryb, které plavou ve vodách!“
„Slyšte!“
„Střežte se Wakínyana – Ducha hromu!“
„Neboť Unktéheeho moc je veliká“
A směje se šípům Wakínyanovým
Važte si Země a Slunce
pamatujte na Táku Wakán
Neb prostupuje éterem pro člověka věčně neviditelný
Přesto přebývá uprostřed veškeré hmoty
Ano, přebývá v srdci kamene
Navždy mu budete říkat Tunkán
Dědeček všech Dakotů
Vás si vybral za své
Jste společenství silných bratří
Zde kouzelný váček duchů
Dbejte těchto slibů:
Jste bratři. Jste dvojčata
V nouzi jeden za druhého život položíte
Neposlouchejte hlasu vran
Manželku bratra chovejte v úctě coby posvátnou
Nebojte se střely nepřítele
Postav se válečníku v boji
Dítě a matku ušetři!
Pamatuj a dej si pozor
Slovo válečníka je svaté
Hosta v tee pee, přítele, či nepřítele uhosti
Prostři hostu plášť
Ať se v klidu vrátí k příbuzným
Ať si zakouří
A tak přibude tvých dětí
V tvém domově nebude nedostatek
Všechny bytosti vám budou nápomocny
A až se nakonec vydáte na dalekou cestu
budeš kráčet jako rudá zářící hvězda
v zemi věčného léta
Celou noc v týpí zpívali a tančili
Dokud na východě nevystoupil Anpétuwee
Wa-
Wa-
Mini-
Atè wakán—Tunkánsidán
Tunkânsidán pejihúta wakán
Micâgè—he Wicâgè
Miniyáta ité wakándé makú
Taukánsidán ite, nápè dú-
Wahutôpa wan yúha, nápè dú-
V rudém dni ho vytvořil
V rudém dni ho vytvořil
Z vody a s tajemnou tváři
Dal to nám
Dědeček
Děd mi dal kouzlo
To je pravda!
Bytost tajemná
Dal to nám
K dědečkovi vztáhnu ruku
Ty a zvířata vztáhnete ruku!
Loučení
Vysoko nad východními kopci
Kráčel Anpétuwee na své cestě
A dál tančili na hostině
A synové Unktéheeho byli obdařeni posvátnou Ozúhou
Tamdókou, náčelníka šamanů
A tak ode dne zrození člověka
Od chvíle, kdy vzešel ze srdce hor
Má posvátný Wacépee Wakán
Dakotové
Duchům naklonění synové rodu
Byl východ slunce a mlžní skřítkové vláčeli svá bílá roucha po orosených lukách
A květiny zvedly hlavy k polibkům s prvními zlatými paprsky jitra
Vítr si povzdechl
Kolibřík zavrněl na vřesovišti
Ze svého domova v zemi dešťových luk
Přišel čas loučení
Francouz stál u vodopádu sám
Vysoký a ztepilý v síle svého mládí
Francouz s modrýma očima a světlým plnovousem
Ze snění vyrušen šustěním šatů v trávě
Otočiv se spatřil Winony tvář
Divoké prérijní růže
Napůl skrytou v záplavě vlasů
Jak zlatý měsíc v korunách borovic
Byla krásná
Divoká prérijní růže
A dnes Bílý náčelník odchází
Vrací se domů
Ať Winona odejde s náčelníkem a zapálí oheň v jeho týpí
Budou dlouhé dny jejího zármutku
Co odpovíš?
Winonino srdce půjde kamkoli za tvými kroky
Zněla odpověď
Ó ty modrooký statečný náčelníku bílých mužů
Matka spí v mohyle a otec s bílými vlasy je připraven jí následovat
Brzy mě nechá za sebou a já budu bez bratra, sestry a příbuzných
Opuštěná laň ve větru cítí vlka
Již třikrát přinesli dary pro nevěstu a třikrát byly poslány pryč
A vlk dále větří svou kořist
Je mi líto sestro
Moje cesta je cestou plnou nebezpečí
A dlouhá stezka pro dívku
Do daleké země při východu slunce
Však brzy se vrátím
Až se vrátí chladné zimní větry
Oheň bílého náčelníka bude hořet
Ve srubu na místě Setkání vod
Kde se Minnesota vlévá do Mississippi
Mnoho měsíců se svými lovci zůstane v zemi přátelských Dakotů.
Připluje po hladině Tonka Medé – Hořejšího jezera
Na kolébce modrých a houpavých vln
Byla bledá a hlas ji zněl znepokojením
Bude Tamdóka tvým průvodcem?
Pozor si dej!
Přikrývá si srdce úsměvem
Přitom pomsta v jeho hrudi nespí
Pozor na panterovu cestičku!
Smrt je jako stín a kráčí po tvém boku
A jako jestřáb sleduje tvou stezku
Je náčelník lstivých kouzelníků
Vidím to, tvá stopa je v lese rudá
Dávej si pozor na Tamdóku a nedřímej jako tetřev v lesích
On nespí!
Neboj se Winono, neboť jsem nositelem ohně Wakínyanů
Silná a pevná jsou srdce mých bojovníků
Silná je i má paže!
Srdce bílého náčelníka je houževnaté
I zlí duchové bojí se
Niwástè – Jsi dobrý! smutně odpověděla a kanuly slzy
Odvrátila hlavu a vrátila do wigvamu
Na stinném břehu se shromáždili bojovníci
Rozloučit se přišli
Promluvil náčelník Isántees
V míru vyšlo slunce na východě
V míru na západě sestoupilo
Ať jsou nohy mého bratra rychlé
Ať se vrátí zpět do našich wigvamů
Ať rudou dýmku vezme si jako dar
Ať kouří mnoho zim
U mého ohně mu dýmku zapálím
Až se bílý náčelník vrátí do Kathágy
Na kožešinu si sedne
A bude kouřit s náčelníky mého lidu
Stateční milují statečné
Můj syn bude průvodcem bílého bratra
Cestou Wákpa Wakán
K náčelníkovi u jezera duchů
Vlk je stále na stopě
Rychlé jsou nohy Tamdóky
A lstivý je jako lesní liška
Když tančí tanec války
Všichni hladoví vlci vyjí
Neboť v jižním větru cítí hostinu
Francouz odvětil
Ať Velký duch žehná náčelníkovi a jeho lidu
Ať se synové a dcery jeho rozrostou
A oheň v jejich wigvamech ať stále hoří!
A zamával na rozloučenou
Údery vesel zazněly
Po zpěněných vlnách letěli
Veselá píseň cestovatelů vracejících se domů zněla
Zase domů! Zase domů!
Veselý je život cestovatelů.
S pádlem v ruce po řece jede
Jeho kánoe je jeho domovem a útočištěm na vodě i na souši
Jako krunýř vodní želvy
Zaberte chlapci!
Domů! Domů! Opřete se do vesel!
Ó veselý je život poutníka
Jeho lože je tak pohodlné, jak jen lože může být
Neboť spí na chvojí jedle zelené
A večeří tučný pemikan
A jeho živou vodou je voda jezerní
Zaberte chlapci, chopte se vesla!
Ó veselý je život veselého cestovatele!
Domů! Domů! Opřete se do vesel!
Odvážný sveřepý nebojácný plavče
Potkáš na portáži lesní pannu
Wyandotku, Odžibwejku, či ženu kmene Krí
Tak vzhůru plavci, chopte se vesel!
Domů! Domů!
Ó veselý je život veselého cestovatele
Na lukách pase se jelen
Pozvedne majestátní hlavu parožím korunovanou
Smutná je tvář Winony při pohledu na mizející kánoi v dáli
Spatřenou v posledním zákrutu milé řeky
A tón písně se v ozvěnách ztrácí
A slábne a slábne až utichne
Když slunce překročí hor horizont
A podvečerní vánek se rozplyne v tmavých vlasech dívky